Ve vlastním stínu

Obrys svého stínu vidím neustále.
Právě teď a tady
v neuvěřitelných detailech,
mohu se ho dotknout,
ať jdu vpravo či vlevo.

Jak dlouho to je, co jsi odešel?
A proč?
Mám snad komoci?

Jediné, čím jsem si jistá,
nemohu se ubránit svému stínu,
je všude, i tam, kde nejsem já.

Tak zavři oči a poslouchej.
Tu hudbu, kterou vidím,
ten svět, který mohu žít,
toto je to nejlepší, co můžeš mít,
to nejhorší, oč můžeš přijít.

Tančím v temné noci,
za doprovodu orchestru tisíce hvězd,
v měsíční záři,
jako by to bylo naposled.

Říkám ti jen,
nevím, co přinese zítřejší den.