Závan vzpomínek

Tváře mi ovanul
lehký větřík přicházejícího podzimu
oči mé upoutalo
nádherné stromořadí rozvíjejíce se přede mnou.
Strom vedle stromu
vzpomínka vedle vzpomínky
v tomto tunelu nehledajíce konce.
Vlahý větřík s sebou přináší
léta starou vzpomínku.
Připomínku,
proč slepeckou hůlku
nemohu odložit ani v tuto chvíli.
Když nebe je jasné.
Zrak můj, ač ochromený
ulpívá na jediném stromu
s větvemi vznášejícími se ve výši
s jinými sklánějícími se k zemi.
Ač vítr hraje waltz,
tančí svůj oblíbený blues.