Sebevstupy

Noc je tak klidná
až slyším škrábání bolestí uvnitř duše.
Ptají se proč jsou
a tma potměšile mlčí.
Polštáře mají těhotná bříška
obklopují a chlácholí tělo
jak náruč co tu právě není.
Snění chce být růžové a zlaté,
ale někde se zaběhlo.
Tak si tu cákám barevné představy
takové kaňky co mají srdce i tvář.
Hromadím si je jako mamonář poklad.

Jsou to malé balíčky
Dopisy sobě.
Něžné ,laskavé.
Teskné i košilaté.
Započaté i nedopsané.
Morfee, můj pane
dej mi polibek
ten lék …co dává zdravé zapomnění.