Epitaf

Samoten, nemocen a stár,
když se přiblížil můj kar,
já četl knihu s theorií,
jak jest psáti poesii.

Probíraje staré básně
chtěl jsem zjistit, co to vlastně
já celá léta psal a psal.
Jako bych si roušku sňal…

V první - gramatický rým…
v druhé - myšlenka jak dým
čtenáři se vytratila.
Třetí? V rytmu díra zbyla.

Čtvrtá na tom lépe není,
již po letmém popatření
zájmena tam přebývají.
V páté autor neobhájí

archaismů užívání…
U šesté již nemám stání
číst v té knize ještě dále.
Theorii dal jsem vale;

a než smrtka řekla „Baf!“,
jal se psáti epitaf.
Na hřbitově mezi hroby
náhrobek teď jeden zdobí:

„Snad čtenáři odpustili
nedůslednost, chabý rým.
V jiných krajích sbírám síly.
Nashledanou? Sám nevím..."