Bojíš se?

Bojíš se,
že odejde zítra s jinou?
Že zůstaneš s kopretinou,
jež má lístky otrhané
a vyšlo ti „Nemá!“?
Že tvá ústa němá
uzamknou pak kapky slané
a dny černé vstříc ti kynou?

Bojíš se,
že snový zámek zboří
a tvé štěstí jak úhoři
proklouzne ti ihned dlaní?
A ty potom jak kůl v plotě
skončíš sama o samotě,
žití změníš v přežívání?
Kam až se tvá mysl noří?

Neboj se,
neodejde s jinou.
V klidu vám uplynou
mnohá léta v pevném svazku.
Pozor však na pochyby
a to věčné – Co kdyby? -
to zabije každou lásku.
…a dvě duše se tak minou.