Déšť

Těžké kapky tečou po skle,
jež nebe roní z tváří svých.
Jak by byly uvězněné
v těch tabulkách okenních.

Sleduji zde jejich cestu.
Nemají kam utéci.
Však se bojím, že mi zmizí
z vězení pro věřící.

A já věřím, že zůstanou.
Často takhle vězníme,
co nám mizí v mřížované
průzračnosti duše své.

A toho se nezbavíme.
Nechci, aby steklo tak,
co mám ráda, po mých tvářích..
Zahnat pláč však není jak.