To místo

To místo znáš, tam seděli jsme
tenkrát večer sami.
To místo znáš, tam čekali jsme
- něco mezi námi.

To místo jarní, celé v květu..
- V prvním dešti hluše
krášlili jsme každou větu,
poznali své duše.

To místo znáš, tam klenby stromů
tvoří klidný stín.
Odtamtud se nechce domů,
tam dýchá země klín.

To místo znáš, tam tančili jsme
jako blázni bosí,
do ticha tam smáli jsme se,
jak ozvěna kdesi.

To místo znáš, ty velké stromy,
tam bývalo tak krásně,
slunce klesalo za domy
a my si četli básně.

Tam mlčeli jsme, křičeli jsme,
zlé si vyčítali,
tam řekli jsme si vše o sobě,
tam se milovali.

To místo znáš. To místo ZNÁME!
Tam jsme spolu stáli,
když jsi řekl, ať to vzdáme..
Proč jsme to jen vzdali?

To místo mi tě připomíná,
ač je trochu jiné.
To místo znám, to zapomíná,
ale, drahý, já ne.