Příběh s otevřeným koncem

Otevřu oči, posnídaje
vše, co mi krmí zorné pole
Ten pohled chutná hořce. A je
ve stínu skrytým břichabolem

Za oknem hejno špačků právě
rozčíslo peřej mraků s bouří
Jednoho dám si k ranní kávě
(možná jej ani nedokouřím)

Tudíž jej o dno popelníku
típnu. Tak jak Tvůj telefonát
Chceš řešit spoustu otazníků
a já teď nemám sílu konat

Můžu Ti aspoň slíbit zatím
„Zavolám jindy. Přímo z bytu“
Víš, že jen prázdnou slámu mlátím
neboť jsem opět bez kreditu

jenž coby vlastnost osobnosti
nutil mě dbáti na důvěru
Chtěl bych se ZTRATIT. Než se v zLOSTi
vytočím. (Ale v jakém směru?)

„Vytoč mé číslo telefonní“
posíláš prosbu formou vánku
jenž u mých oken slzy roní
vědom si, že má(m) na kahánku

Za vola jsem, však ne-za-volám
bez hnutí přijmu všechnu vinu
A co dál? Nic. Zas špačka zdolám
nasátím dávky nikotinu

Nespím. Však přitom teď se zdá mi
že by se mohly státi změny
v příběhu, jenž je mezi námi
společně s koncem otevřený