Platonická

V Hlučíně na malém náměstí
se líně protahují stíny
sobotním večerem zachřestí
z rádia vousaté evergreeny

Tam v hospůdce pod pivovarem
je vyhrávají dosytosti
a Avar mizí za Avarem
v útrobách rozjařených hostí

Ten výčep zdobí sličná dáma
zářivá jako Večernice
jako rorýs se vznáší nad slupkama
buráků(tedy podzemnice)

Štíhlá jak maják svítí její šíje
a kdo chce umřít pro krásu
ten vskutku rána nedožije
když zahlédne ji z ánfasu

Ty boky ňadra ústa čelo
jež zastaví čas i srdeční sval
tak hladil kámen Michelangelo
a Rubens barvy míchával

Přitrouble hledím do pivní pěny
tu u pramene žízní hynu
polapen kouzlem této ženy
už nikdy v klidu nespočinu