Deník lodní mazursky velikonoční (den druhý)

Pět mužů, dva hoši, Extrémně Černý pes -
posádka nadále po kupě kompletní.
Procházky s lopatkou, panapr do kapes,
rumpluje zoncna, leč stále se neletní.

Žaludky na vodě, z mola čas odložit přepitky.
Tu pšenka nekvete, "Úhořovo!" velí kapitán.
Mírní se zápaďák, chutnáme jemnější počitky.
Křižovat netřeba, úhel je bezchybně vychytán.

Jarní tání čile cestu suchu kříží,
zahrádky mění se v políčka rýžová bez rýže.
Hladina nemile pytlů vrch přehlíží,
překoná stezičku k plovárně, nemá s tím potíže.

Bezpečné není stěžněm lechtat dráty prověšené
poslušně sklápíme, hrdinství není čas.
Závody elektrické to však měly vyřešené
zákopem pod kanál, můžeme tyčit zas.

Město se pozdává typicky neživé,
směr centrum nepřesný byl toho pocitu příčinou.
Korekce přiblíží rybárny poctivé,
z ruky šenkýřky blonďaté nám dobroty přistanou svačinou.

Úkazy podivné večerní procházka naskýtá:
Z jezer kanál z kopce vede,
pumpa zpět tu vodu vytlačí, no ta se nalítá.
Hlava tohle pobrat svede?

Druhý den