Deník lodní mazursky velikonoční (den třetí)

Kostička hlučela půl noci velice
životnost výrobku zdá se být nejistá.
Vypnutou bude ji střežiti police,
tři stupně v kajutě ráno nám nachystá.

Výhledy ostatně předčí to neteplo,
tři čísla čepice, u kormidla čtyři.
Šup honem pro pivo, rum, 'by se neřeklo,
posádka žíznivá k benzince zamíří.

Kvalitu Warky nám nastínil potřebný
mávnutím pravice vzdal se své žádosti,
v úšklebek výsměchu zvrh pohled prosebný.
Pivařům sebral tak naděje v radosti.

Větrná hladina mnohým z nás nestačí,
v pevnostech válečných hledáme ponorku,
rozhledna vysoká pohledy zná ptačí,
proud vzduchu prolezl šatstvem až do morku.

Zadák zas, bez kříže mapy brázdíme půl.
Drobnější potíží je buřina sněhová -
zábradlí pod vodou, nejde zalézt pod stůl,
plachet je minimum, i tak loď se nechová.

Motor hned do vody, hlavatku do Jacka líného!
Vteřinku, počkejte, vichr se o chloupek mravňuje...
Kurs jal se poslouchat, béřeme se konce dobrého.
Zář ostrá do vloček ke klidu nás již opravňuje.

Žerek jsme sežrali přemnoho, obžerství zevnitř, to zahřeje.
Přístav ten domovský vítá nás přes vodu závorou,
hlídače budíme, chca nechca, vyspání pozdějc si dopřeje.
Kostičku na WéCé - sauna je při velké oporou.

Co zítra? Z pevniny zkoumáme půjezdnost kanálu starého.
Cedule tvrdí až napřesrok, nápisy betonem nejsou však.
Co ale když stroje ožijí? Nevěští nám to nic dobrého.
Městský dle rozpisu premává? Zítra to zjistíme - bůhvíjak.

Třetí den