Deník lodní mazursky velikonoční (den první)

A byla jedna loďka malá
na moři jak jak jakživ nebyla,
ta na jezeře v klidu stála
než onen klídek v mžiku ztratila.

Zelených rohů horda vlodila se
zadnice nahřáté z limuzín,
kompaktních vozů co zovou je Prase.
Zní píseň stěžňů a meluzín.

Zrcadlo, kování, kormidlo, kontrola proběhla nezbytná.
Mapa, bosák, zásek, kicking, výtah, otěž -
posádka dohání znalosti, touha vědět není odbytná.
Paměť to nestíhá vstřebávat, no potěš!

Hafanu přeprava nejspíše nesedla.
Už v autě pozvedal ocas svůj k úlevě,
voňavý koncentrát tlačil nás do sedla.
Teď celá marína čichá k té polevě.

Legrace přestává hned v prvním úseku,
v závětří předpověď možná i sedí.
Otěže chvílemi nedrží v záseku
zrefovat vše co jde posádka hledí.

Větrno lecjaké kapitán zažil již,
lodníci jakbysmet, ovšem jen na souši.
Kroupy a mráz brzy trumfují přespříliš,
ač vším ovinuté kosti mráz zakouší.

Proč je na jezerech toliko loď jedna,
když půvab má nezměrný krajina ticha?
Byla snad nabídka pronájmu nezbedná?
Či bylo snad vyrazit nestoudná pýcha?

Dřív těsné, dnes spíše přístavy duchů.
Co molo to námraza, všechno tu prázdnotou zeje.
Napětí v síti je zázrakem, juchů!
I s kapkami u nosů ledníky kostička hřeje.

Večerní sluníčko nepálí, kreslí barvy jar.
Zmrzlí plachet milci cítí gravitaci ostrého startu.
Vděčně se po jídle rozpijí, vyluxují bar,
etter destillere, etter destillere vytmelí partu.

První den