Kapka v poušti

Jako kapka vody v poušti
pomalu se vypařuje pod žárem slunečního svitu
zítra již tu nebude
tu kapičku co zní zbude
písek brzy pohltí
nezbude ani vlhká skvrna
ani stopy po té kapce štěstí
po maličkém zázraku
co měla na dosah ruky.

Jako zrnko písku
jak otevře svou klícku
jak vzlétne s poraněným křídlem
již dlouho trpí hladem
a výčitkami svědomí
oči ji pálí při usínání
postižena dobrým mravem
sklenku dolévá jen do půli
těžce kráčí když se vítr zvedá
v zrcadle zdá se být bledá
ruka hladíce ji po tváři
zdá se být roztřesená
na starém kabátu díra vypálená
vzpomínka na první den loňského jara
v zrcadle zdá se být příliš malá.