Útroby duše

Zahalená tvář neznámého
provází tě již řadu let
tajemný hlas kolemjdoucího slýcháváš dnes a dnes
horoucí pýcha tě neopouští
zlomená víra ani vláskem tvým nepohne

kde je tvá čistota? kde je tvá čest?
nač hněváš se na tento svět?
kde je tvé světlo? kde hoří tvůj plamen?
kéž nezničil jsi základní kámen
kéž víra tě nikdy neopustila

nač trýzníš nevinné? nač odmítáš nezbytné?
nač znevažuješ život svůj?
kdysi zatloukl jsi tento kůl
na opuštěné louce za slunečného dne
složil jsi slib a zavázal se
doživotní poctivosti a snaze

kde je tvůj závazek? kde je tvá snaha?
útroby duše jsou prohnilé, tělo svráštělé.
kéž hanbou ses propadl
kéž kůl na tvou hlavu padl

kde je tvá podstata? kde je tvá hodnota?
zbývá jen hustá mlha
jen hluboká díra
jak tak hledím
žaludek se mi svírá.