Slepý Tom

Malý chlapec na piano
se zavřenými víčky hrál.
Do prázdnoty kolem sebe
tichým hlasem promlouval.

„Píseň, kterou právě hraji,
naučil mne vítr sám,
včera pozdě večer hrál ji,
já pozorně mu naslouchal.“

Nikdy nepohlédl na nebe,
přesto vidí víc než jiní tuší,
krásu světa kolem sebe
vnímá skrze svoji duši.

Když na stoličku usedne,
jeho ruce nejsou jeho.
Hrají samy od sebe,
Tom neovládá svoje tělo.

Slepý chlapec na piano
se zavřenými víčky hrál.
Tichým hlasem hovořil,
k andělu, jenž nad ním stál.

„Píseň, kterou právě hraji,
naučil mne vítr sám,
včera pozdě večer hrál ji,
z daleka ji přivál k nám.“