Na druhé straně

Jitřenka loučí se nad lesy s šerem
a ze spánku procitám do krajiny snové.
Tam pěnkava zpívá, tu datel si klove
a mlžný opar tančí nad jezerem.
Hravý vánek unáší spadané listoví,
maně je pokládá na vodní hladinu.
Pod hliněnou oblohou v okolní krajinu
prorůstám pod hustými topoly.

Za soumraku sedávám na kraji jezera,
se slzou dívám se na druhý břeh.
Jak tebou posedlý, zhrzený špeh,
vyznání z lásky vykřičím do šera.
A pěnkava, vlny či toulavý vítr snad
doručí slova má k prahu tvých dveří.
Jsem pošetilec, který naivně věří,
že smrt není lásky kat.