V myšlenkách bloudím

Hlasité ticho zavládlo v kraji,
město se odělo do černých šatů.
Ve sklence kořaly mé myšlenky zrají,
hluboko v srdci však mají svou podstatu.
Připíjím na zdraví všech ztracených duší,
co v myšlenkách bloudí, když vše kolem dřímá.
Nešťastný měsíc mi za oknem slzí,
kéž déšť smyje bolest, co srdce mé svírá.

S těžkostí pozvedám hlavu svou vzhůru,
kde v temnotě naříká měsíček necelý.
Ve hvězdách ztratil prý svou druhou půlku,
blýskavé Chiméry vrátit ji nechtějí.
Kdo vrátí mi tebe z náruče cizí?
Ptám se sám sebe a hlas se mi chvěje.
Po dalším doušku tvá tvář z hlavy mizí,
ráno se probouzím a zase se směje…