BEZMOCNÁ

Stála tam sama
a hleděla. Jen tak.
Stála a čekala
nejspíš na zázrak.

Svůdná šíje, dlouhé nohy,
dekolt hodný každé touhy.
Hodna všeho obdivu.
Vlnila se jako chaluha
při podzimním odlivu.

Vlasy její tančily v rytmu větru
ozdobeny ledovými démanty.
Ona však v sukni místo svetru
a v ruce třešňové Avanti.

Jedno oko jako plamen,
druhé jako vodní tok.
V mysli zeleň, v srdci kámen,
v duši pouze velký šok.

Víra v nás, víra v sebe,
víra ve mě, víra v tebe.
Ty doufáš, že jí směr ukážeš
a od jejího břemena ji odvážeš.

Že projevíš dobrotu
a ukážeš jí cestu pryč.
Však ona místo sametu
na jazyku sprostý bič.

Komu není rady,
tomu není pomoci.
Ona má své svůdné vnady,
ale bez nich je v bezmoci.