PRVNÍ K MILIÓNU

Prý zažil jsi víc než milión odmítnutí.
Aspoň jsi zvyklý na neúspěch.
Však říkáš stále, jak jsme všichni krutí
div ti nedochází dech.
A vztekáš se, zoufalče.

Bezcitná.
Bez empatie.
Egoistická.
Sebestředná.
Je to všechno?

Takhle jsi mě často zval
a hádal ses, když jsi neměl pravdu.
Však místo toho, abys uznal,
že způsobils mi křivdu,
jen dál vyčítáš.

Čeho se chceš dočkat?
Omluvy?
Úcty?
Uznání mé chyby?
Dobroty, kterou mi pak zazlíváš?

Nic takového. Nic nebude a není.
Jestli se mi něco nelíbí,
jsou to pouze tvoje dětské chyby.
Nebudu se ti tu klanět
ani prosit o odpuštění.

I když tvrdíš, že blížíš se k skonu
a zoufalý ležíš pod liliovým věncem,
já budu ta první k miliónu,
další, co tě nechce.