SNĚHURČINA

Bílý sníh se snáší z oblohy,
svět se ukryl do bílého ticha.
Bílý sníh studí mě do nohy,
má nahá kůže úpěnlivě vzdychá.

Bílý sníh zbarvil se krví.
"Už dost, už to stačí!"
Nade mnou se stále jeho tělo hrbí
- vzpírám se, jen tíž mě tlačí.

Na bílý sníh dopadly kapky rudé.
První, druhá, třetí.
"Jsi jak dítě s rubíny - však chudé.
Jsi jak matka - však bez dětí."

Bílý sníh se snáší z nebe
a já padám do bílého ticha.
Svět mi nechal na živu jen tebe
- poslední láska, která ještě dýchá.