*Stárneš-li...*
Melancholicko-depresivní úvaha ve verších
» autor: Tomáš |
Stárneš-li a síly tě opouštějí,
propadáš stále víc beznaději,
cítíš se bezcenným, nemohoucím,
v zoufalství tonoucím,
bez pevné půdy pod sebou.
Vzpomínky z mládí? Ty už nic nezmohou...
Nač tedy ještě žít,
když nemohu z života číše pít?
Nač tedy ještě v něco doufat
když vím, že teď už mi jen zbývá zoufat,
že teď už všechno brzy pomine,
že to co mě čeká, mě nemine
dnes, zítra, za měsíc či za rok?
Je lépe nevědět, kdy učiním svůj poslední krok...?
propadáš stále víc beznaději,
cítíš se bezcenným, nemohoucím,
v zoufalství tonoucím,
bez pevné půdy pod sebou.
Vzpomínky z mládí? Ty už nic nezmohou...
Nač tedy ještě žít,
když nemohu z života číše pít?
Nač tedy ještě v něco doufat
když vím, že teď už mi jen zbývá zoufat,
že teď už všechno brzy pomine,
že to co mě čeká, mě nemine
dnes, zítra, za měsíc či za rok?
Je lépe nevědět, kdy učiním svůj poslední krok...?
Tipů: 16
» 01.02.17
» komentářů: 9
» čteno: 704(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.02.2017 - 22:23
Milena
Tome, zatim tady jsme. A plnime svou misi... ST
» 06.02.2017 - 16:53
vavaoko: Tara: Psavec: Milena: Lilith: labuť: jitka.svobodova: Berenika: Děkuji všem moc a moc...:-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Kdysi a nyní* | Následující: *VRÁTÍM SE?*