*Kdysi a nyní*» autor: Tomáš |
Nikdy už nevrátí se zpět
štěstí těch našich mladších let,
děti když spolu si vesele hrály
a my se na ně usmívali.
Byl to náš svět,
překrásný rodinný květ!
Škola jim brzy povinnosti dala,
z našeho náručí je neúprosně brala,
občas jim zklamání připravila,
do srdcí našich až bolest se dostavila…
Nyní, obě už dávno dospělé
jsou jakoby strážní andělé
nás-zestárlé rodiče-podpírají,
bolesti naše ochotně odnímají---
štěstí těch našich mladších let,
děti když spolu si vesele hrály
a my se na ně usmívali.
Byl to náš svět,
překrásný rodinný květ!
Škola jim brzy povinnosti dala,
z našeho náručí je neúprosně brala,
občas jim zklamání připravila,
do srdcí našich až bolest se dostavila…
Nyní, obě už dávno dospělé
jsou jakoby strážní andělé
nás-zestárlé rodiče-podpírají,
bolesti naše ochotně odnímají---
Tipů: 12
» 30.01.17
» komentářů: 8
» čteno: 618(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.02.2017 - 13:38
Zasloužíte si tu lásku. Není tomu tak v každé rodině. Někde si děti na rodiče ani nevzpomenou....ST
» 01.02.2017 - 20:25
Je to tak, ale i ony jednou budou STaré a tak se to stále opakuje dokola, to je život....
» 01.02.2017 - 21:06
Milena
Tomasku, objimam Te. ST
» 01.02.2017 - 21:13
vavaoko: Milena: Lilith: jitka.svobodova: Berenika: Přátelé, děkuji vám za návštěvu a posilující slova!! :-))
» 05.02.2017 - 07:41
Aby toto si mohl takto psat musis to tak mit a to Ty mas. Kdo dal ma totiz kde brat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Život bez spánku* | Následující: *Stárneš-li...*