Kdo tu báseň vlastně dělá. / ? / !

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přinášíme vám 876. pokračování oblíbeného cyklu „Dostaveníčko s autorem”, v němž vám představujeme nadějné amatérské autory publikující na nejmenovaném českém literárním serveru. Autor, jenž nás dnes poctil svou návštěvou a usedl do našeho redakčního křesla pro hosty, je...
» autor: Luboš
» KDO TU BÁSEŇ VLASTNĚ DĚLÁ. «
» KDO TU BÁSEŇ VLASTNĚ DĚLÁ? «
» KDO TU BÁSEŇ VLASTNĚ DĚLÁ! «



...významná osobnost české kultury, vědy a kutilství, literární vědec světového jména, lingvista a proslulý expert v oblasti exploatace transrecesistní a polydemagociální juxologie českého jazyka, prof. Dr. Jonatán Houževníček, PhV., rodák z malebných Vejprt. Je nám ctí, že pan profesor ráčil být tak laskav a k setkání s naším redaktorem svolil hned napotřetí. V exkluzivním rozhovoru vás, naše ctěné čtenáře, pan profesor seznámí s nejnovějšími, šokujícími výsledky svého literárněvědného bádání a rozebere z celospolečenského hlediska mimořádně důležité téma. Věříme, že si rozhovor přečtete se zájmem...


Redaktor ® » Dobrý den, vážený pane profesore, uctivě se klaním a co nejsrdečněji vás vítám v naší redakci.
prof. Houževníček [pH] » Dobrej den, pane redaktore. Co nejvděčněji vám děkuju za uvítání.
® » Prosím, vážený pane doktore, račte si sednout a nabídnout si cukroví a koláčky. Nebo si vezměte z jablíček, jsou těšínská... Poslužte si, ať vám chutná a ať se vám tu líbí. Ciťte se u nás jako na návštěvě.
[pH] » Děkuju, ale já mám tady v aktovce s sebou svačinu.
® » Vzácný pane profesore, když dovolíte, já bych přešel hned přímo, jak my profesionálové říkáme, „in masmédia res”. Rád bych vám položil několik naprosto zásadních otázek, souvisejících s tématem našeho dnešního setkání a pochopitelně zejména s vaší literární činností...
[pH] » Prosím, jen pokládejte a ptejte se na co budete chtít a já vám na co budu chtít vodpovím.
® » To zní slibně. Mluvíte skoro jako politik. Tak já to tedy zkusím...
[pH] » Jen směle do toho. Nebojte se, pane redaktore, já nekoušu, jenom vobčas hryzu.
® » To jste mě opravdu uklidnil. Takže, soustřeďte se prosím, ctěný pane doktore, a řekněte našim čtenářům, jak vy vnímáte celý ten proces vzniku a tvoření nějakého literárního díla?
[pH] » Myslíte, jak to vidím já vosobně z mýho úhlu pohledu?
® » Přesně, přímo z vašeho. Ptám se přece vás, drahý pane profesore.
[pH] » Možná si to neuvědomujete, pane redaktore, ale vono na tom úhlu pohledu dost záleží. Řek bych, že na něm dokonce hrozně moc záleží. Moh bych vám vo tom vyprávět. Jak tak na vás ale koukám, radši snad někdy jindy. A co se týče toho procesu vzniku, lidi si to zpravidla představujou tak, že někdo se prostě jen tak, v jedno krásné vodpoledne z ničeho nic, rozumíte?, z ničeho nic se vám najednou rozhodne, sedne si na prdel a řekne si: tak a teď napíši básničku nebo povídku anebo co. Pak ji napíše - krasopisně a hned napoprvé. A nevstane dřív, než ji má celou napsanou.
® » A není to snad tak?
[pH] » To tedy není! Houby s mákem! Tak to nefunguje ani náhodou, to si pište, pane redaktore!
® » Už to mám zapsáno. Teď mně to došlo, na co asi narážíte, milý pane doktore: člověk si nemůže jen tak z ničeho nic v jedno krásné odpoledne najednou sednout na zadek a krasopisně napsat báseň nebo povídku, protože zjistí, že dejme tomu nemá naostřenou tužku a ani nemá po ruce ořezávátko, nebo že nemá vůbec žádnou tužku a ke všemu ještě vrže stolička a stůl se kymácí. Takže si nejdříve musí všechno pečlivě připravit. Takříkajíc přichystat bitevní pole. A někoho taky může zneklidňovat dotěrná kočka pobíhající po stole.
[pH] » Prosím vás, pane redaktore, co sem taháte to zvířectvo. To o té pečlivé průpravě sice platí, i když - kdo už dneska píše tužkou, že jo, ani Eskymák v iglú ne, už i ten ťuká do ňákýho...
® » ...pro jistotu vás, pane profesore, honem přeruším: snažně vás prosím, v žádném případě nejmenujte značky a názvy jakýchkoli aparátů nebo výrobků. A produktů už vůbec ne. Víte, skrytá reklama a tak. Je to u nás v redakci přísně zakázáno. Ale pokračujte, pane doktore.
[pH] » Chtěl jsem říct: ťuká do ňákýho chytrýho divajsu. Francouzsky snad můžu, nebo to taky ne? A myslel jsem na něco jinýho, na jinej důvod, proč to nejde jenom tak jednoduše, psát básně a povídky, jak si to kdejací amatéři a šmoulové představujou.
® » Aha, to je zajímavé, mohl byste to vysvětlit poněkud blíže, pane profesore? Naše čtenáře to bude jistě zajímat. Jak to tedy s tím psaním ve skutečnosti vlastně je? Moc rádi bychom se to všichni dověděli.
[pH] » Teď dávaj pozor, pane redaktore, něco jim řeknu: složitýma a tudíž náročnýma výzkumama se mně podařilo prokázat, že vono to je tak, že autor tu báseň nebo povídku sice napíše, ale von není ten, kdo ji dělá. To rozhodně ne.
® » Počkejte - napíše, ale nedělá ji? To je pro mě hádanka i novinka v jednom.
[pH] » Tak vida, pane redaktore, opět jste se něco novýho naučil.
® » A taky prozradíte, vzácný pane profesore, kdo to tedy je, kdo tu báseň vlastně dělá? Snad ne nějaký skřítek? Že by básničkový anebo povídkový skřítek? (pobaveně se šklebí)
[pH] » Ale no tak, pane redaktore, to nemá smysl, když si z vysoce vodbornejch závěrů budete tropit legraci. Mluvíme přeci o nadmíru vážnejch věcech. Báseň nedělá autor, vona přichází.
® » Cože? Patrně jsem se přeslechl... Co to povídáte? Vona přichází? Teď jsem jako docela...ehm...teď, pane doktore, teď jste mě...opravdu, ale opravdu zaskočil. To je dobré - co dobré, to je ještě mnohem lepší než to s tím trpaslíkem! Vona přichází! Z toho by se i kočka pochcala smíchem! (prská smíchy) A odkud jako přichází a hlavně jak přichází? (nadále neúspěšně potlačuje smích)
[pH] » Dejte si bacha, pane redaktore, aby jste se nezalknul. V dejchání z úst do úst nejsem moc dobrej. To by vás mohlo taky docela mrzet, kdyby k tomu mělo dojít. Vodkaď a jak báseň přichází... Jednoduše - vona si svýho autora vyhledá a vybere, když se rozhodne, že chce bejt napsaná, a že už přišel její čas. To může bejt leckdy. Taková neurvalá báseň člověka vzbudí třeba ve tři hodiny v noci. A taky že to často tak bejvá.
® » (vytírá si z očí slzy od smíchu) Takže podle vás, vážený pane profesore, báseň „ví“, že už nadešel její čas...
[pH] » Ale ovšem že to ví, nechápu, proč se tomu, pane redaktore, tak divíte.
® » Uznejte, pane profesore, je to poněkud zvláštní teorie.
[pH] » Jenom proto, že vy jste až doposud nic takovýho neslyšel, to ještě nemusí bejt „zvláštní teorie“. Řek bych, že zvláštní je spíše to, že ve vašem podání, pane redaktore, zní slovo „zvláštní“ nápadně podobně slovu „pošetilý“...
® » Tak teď ale přeháníte. To se vám jenom zdálo, vážený pane doktore.
[pH] » No jasně, to jistě bude pouze akustikou týhle místnosti...
® » Tak vidíte. Ale pojďme dál. Když vám správně rozumím, tak vy si, pane profesore, myslíte, že báseň si sama hledá a vybírá autora...(opět nepřehlédnutelné škubání koutky úst)
[pH] » Ne, to si nemyslím. To jste mě špatně pochopil.
® » Vždyť před chvílí jste to tvrdil...
[pH] » Pane redaktore, nic takovýho jsem netvrdil. Chci říct, že já si to nemyslím, protože já to vím.
® » Dokonce. Tak jo. Takže vy tedy, pane doktore, vy víte, že báseň si sama najde autora...
[pH] » ...jenž ji pak napíše. Samozřejmě, že tak to je. To je přeci nabíledni. Mimochodem, abychom byli přesní: týká se to nejen básní, ale všech literárních útvarů.
® » To jsou mi věci... Proč jste si tím, pane profesore, taký jistý, že je to zrovna takhle?
[pH] » Ale vždyť přemýšlej jednou taky trochu sami, pane redaktore. Ta báseň přeci nejlíp ví, jak má bejt napsaná, jakým jazykem, jakým stylem, jak má bejt dlouhá, zdali má bejt rýmovaná, a tak dále a tak dále. Kdo by to všecko podle vás asi tak měl vědět, když ne vona? To nevíte, že? A pak, na základě těchto - teď pozor: předem danejch kvalit a požadavků si vybere autora, který tenhle úkol, čili napsat danou konkrétní báseň, zvládne co nejlépe. Ostatně má tvrzení dokládá i obecně známá zásada antické rétoriky.
® » Kterou konkrétně máte na mysli, drahý pane profesore?
[pH] » Přeci zásadu, kterou pronesl Marcus Porcius Cato: „Rem tene, verba sequentur”.
® » Čili?
[pH] » „Drž se věci, slova přijdou sama.” Slyšíte to? Tady to máte znova jako na melaminovém tácu: „slova přijdou sama”. Již staří Řekové a Římané věděli, vodkaď vítr fouká. Kouknou se, pane redaktore, to maj to samý jako s deštěm.
® » Jak to, pane doktore, myslíte?
[pH] » Kdy přijde déšť, zdali vůbec přijde, jak dlouho a jak vydatně bude padat - snad rozhoduje o tom všem zahrádkář?
® » To jistě ne.
[pH] » Tak vidíte. To déšť se sám rozhodne, kdy přijde. A když už přijde, to jediný, co zahrádkář může udělat, je přichystat a rozestavit různé staré rendlíky, sudy a zrezavělý plechový vany, aby tu padající vodu měl do čeho zachytit. Stejně jako autor zachytává přicházející slova. Už je vám to jasný? Ne bezdůvodně se říká: tak jako voda ovlažuje zemi, tak slova ovlažují duši.
® » To je nějaké další antické moudro?
[pH] » Kdepak, to říkám já. Vzpomeňte si taky na vono biblické: „na počátku bylo Slovo...” A co teprve Pirandelliho Šest postav - přeci ty hledaly autora, nikoliv von je! Nebo takovej Mozart - víte, co napsal v dopise jednému příteli?
® » To nevím, já jsem nikdy žádný dopis od Mozarta nedostal.
[pH] » Tak abyste věděl, pane redaktore, jo, abyste věděl, tenhle velikej - a proč to neříct - slavnej skladatel přiznal, že mu nápěvy prostě vplouvají do mysli, když se vyjádřil, cituji: „Odkud a jak přicházejí, to nevím, a ani si je nemohu vynutit”.
® » A já zase musím říct, že mluvíte docela přesvědčivě, až je mi to podezřelé. Vy, pane profesore, snad máte na to, o čem tady vykládáte, nějaké důkazy? Kromě těch meteorologických analogií s povětrnostní situací...
[pH] » Důkazy, důkazy. Copak jste od policie, že žádáte důkazy? Nenechte se vysmát! Důkazy!
® » Od policie nejsem, ale přece nemohu zavádět své čtenáře ledajakými neověřenými teoriemi. Ti by se mně mohli pak opravdu vysmát.
[pH] » Samozřejmě, chraň bůh, zavádět nemůžete, jakpak byste moh. Hele, víte co, pane redaktore? Řekněte rovnou, že si myslíte, že si vymejšlím a lžu.
® » To jsem neřekl.
[pH] » Ale myslel jste si to. Jen nemáte koule to votevřeně říct.
® » To nechte laskavě na mně, co jsem si myslel.
[pH] » Nač potom děláte tohle interview, když zpochybňujete esenci všeho, co vám člověk vypráví? Vždyť vy votevřeně pohrdáte výsledkama vědeckýho výzkumu!
® » Promiňte. Hluboce se omlouvám.
[pH] » Tak abyste věděl, pane redaktore, ty důkazy, na kterejch vám toliko záleží, tak ty mám.
® » Opravdu? A kde?
[pH] » V mém počítači.
® » Co to je?
[pH] » Co co je? Počítač? Vy nevíte, co je počítač? Rád vám to vysvětlím. Počítač je elektronické zařízení...
® » Ježišikriste! S vámi tak dělat rozhovor... Chci vědět, co je oním (slabikuje) dů-ka-zem.
[pH] » Co je vám, pane redaktore? Jste najednou ňákej bledej. Napijte se trochu vody a dejchejte zhluboka. Nebo si lokněte kořalky, to je na uklidnění ještě lepší.
® » Žádnou tady nemám a i kdyby - já v práci nepiji alkohol.
[pH] » Nekecejte. Fakt? To jste hotovej vzorňásek. Svatoušek. To se jen tak nevidí. Má úcta. Váš šéf musí z vás mít vohromnou radost. Ale nebojte se, pane redaktore, nebudu to o vás šířit, nikomu vo tom ani neceknu. Dovedu si představit, že je vám to jistě trapný. Chcete alespoň mentolku? Jistě ani nekouříte...
® » Nechte toho a nedělejte si starosti, už jsem v pořádku a úplně klidný. Ale zpět k těm důkazům.
[pH] » No ovšem, zas ty důkazy. Jste nima mírně posedlej, nevšim jste si? Ale jak je libo: takže tím důkazem je přeci celá moje tvorba, všecka dílka. A nejen moje. Ale vůbec všecka na celým světě.
® » Aha, takže když se báseň nebo povídka rozhodne, že má být, lépe řečeno, že chce být napsaná v určitém konkrétním jazyce, určitým konkrétním stylem a způsobem, v určité délce a tak podobně, tak si jako autora vybere vás. Je to tak, pane doktore?
[pH] » Bingo! Zdá se, že jste to pochopil. A když chce bejt napsaná jiným jazykem, stylem a tak dále...
® » ...tak si vybere nějakého jiného autora.
[pH] » Tak vida, pane redaktore, jak vám to jde.
® » Děkuji za uznání, pane profesore. Takže vy tu báseň nebo povídku, která si vás vybere a přijde k vám, vlastně už jenom sepíšete, že ano?
[pH] » Jo, tak nějak...já už ji „jenom“ sepíšu.
® » Tak to potom nejste spisovatel, ale sepisovatel. (smích)
[pH] » Vlastně máte pravdu. Tak to bude. Proč se zase hihňáte?
® » Nevšímejte si to. Jenom mě něco napadlo.
[pH] » A co? Nestyďte se a klidně to řekněte. Uleví se vám a zůstane to mezi náma. Čestný skautský.
® » Říká se „čestné pionýrské“.
[pH] » Bejvávalo. Už hezkou řádku let ale máme skauty.
® » No nic. Já tedy řeknu, co mě napadlo, ale slibte, pane doktore, že se nerozčílíte. Přemítám o tom, co se asi stane, když si báseň vybere nějakého pro ni optimálního autora, který dokonale splňuje všechna její kritéria a ten má zrovna ruku v sádře a nemůže psát, nebo mu právě v ten den, kdy ta báseň chce být napsaná, nefunguje počítač? Co ta báseň pak udělá v takové situaci? Co si ta chudinka malá nezrozená počne?
[pH] » Namouduši, člověče, to je vopravdu svízelná situace. Nicméně ne neřešitelná. Ten mrzáček s rukou v gypsu může báseň někomu nadiktovat. A ten nešika s tím pokaženým kompjútrem si může vod někoho vypůjčit noutbúk. A kdyby ten ho neměl, tak laptop.
® » Vy jste, pane profesore, opravdu měl být politik - také máte v rukávu snadné řešení jakéhokoli problému. Ale co když je to osaměle žijící autor, jenž nemá děti ani žádné příbuzné?
[pH] » Ale nějaké kámoše, kumpány z mokré čtvrtě, nebo co, snad má, ne?
® » Bohužel, nemá, ani jednoho. On je totiž strážce majáku na opuštěném, liduprázdném ostrově.
[pH] » To jste měl říct hned, pane redaktore. To je mi ho, ubožáka, vopravdu moc líto. Pak v takovým případe má ta báseň holt smůlu a nezbude jí nic jinýho, než posečkat, dokaď ten vybranej autor bude zdráv a bude moci psát, nebo dokaď bude vopravenej ten rozbitej kompjútr.
® » Nebo se na to rovnou vybodne.
[pH] » Jako že se ta báseň zcela vykašle na to, aby přišla na svět?
® » Přesně tak. Bůhví, o kolik úžasných, jedinečných a neopakovatelných básní již lidstvo přišlo. Třeba jenom kvůli nenaostřeným tužkám a porouchaným počítačům.
[pH] » Básně, které nebude nikdo nikdy číst, natož recitovat u nějaké slavnostní příležitosti, jako je třeba kladení věnců k Památníku národního písemnictví.
® » To je velice smutné, pane doktore.
[pH] » To tedy je, pane redaktore. Básně vůbec jsou zkonstruovány a vyrobeny z velice křehkého a nanejvýš pomíjivého materiálu. Než se stihnete votočit pro tužku, nápad je jednou provždy pryč, rým se vytratí z paměti a už si nevzpomenete, nikdy více...
® » To je děsný. Nahání mi to husí kůži.
[pH] » Taky má proč.
® » Troufám si navrhnout, drahý pane profesore, že kdybychom tu vaši teorii maličko, o docela malý kousíček, rozšířili, tak to by potom mohlo znamenat, že třebas za sochaři by chodily budoucí, ještě nevytesané sochy, jež chtějí být vytesané a které se rozhodly, že právě nadešla ta správná chvíle, aby je ten správný sochař vytesal. Názorně si to představuji.
[pH] » Hezká představa, viďte, pane redaktore?
® » Přímo úchvatná. Řekněte mi ještě: co vy, pane doktore, sepisujete nejradši? Jaký žánr?
[pH] » Příteli, pozor! Právě jste se prozradil, že jste to přeci jenom ještě nepochopil dostatečně do hloubky, když se ptáte takhle...
® » To jako proč, pane profesore? Co je na té otázce špatné?
[pH] » Poslyšte, přeci nejde vo to, co JÁ sepisuju nejradši. Rozhodující samozřejmě je, co právě, tedy v daném okamžiku, chce bejt sepsáno. Někdy se dere na svět báseň, jindy povídka anebo něco zcela jinýho.
® » Tak teď už to chápu. Básník by řekl, že čím je doba těhotná, to zrovna přichází na svět.
[pH] » To je logický, ne?
® » Ano, logické to je. Něco na tom celém asi doopravdy bude.
[pH] » Vy taky píšete, pane redaktore?
® » Ne, pane doktore, já básně nepíši, to byla jenom momentální inspirace.
[pH] » Ale trefná.
® » Dělám, co mohu. Abych to shrnul: vaším, nepochybuji, že obětavým přičiněním a nadlidským úsilím tedy přicházejí různá literární dílka na svět...jinak řečeno...to jste pak něco jako...něco jako porodní bába. (nezvládnutý výbuch smíchu, dlaní se plácá do stehna)
[pH] » Jen si utahujte, vy šašek počmáranej. Já se taky můžu zvednout a vodejít...
® » Člověče, vždyť se hned nevztekejte, kam byste, pane profesore, chodil. Ani sodovku jste ještě nedopil. Dobře, půjdu na to jinak. Nebudu se ptát, co vás baví a láká více, zda poezie nebo próza, protože byste řekl, že to závisí od toho, co právě chce být sepsáno. Ale zeptám se vás, jak byste se popsal, nebo označil vy sám, pane doktore?
[pH] » Asi nejvýstižnější by bylo: stavitel myšlenkových světů. Nebo napište radši „konstruktér“.
® » To je hezké, to se mi líbí. Ale to jsou vlastně všichni autoři.
[pH] » To jo, to jsou. Všichni něco budujem.
® » A tak jsme se oklikou opět dostali k těm politikům.
[pH] » Proboha, jak to?
® » Ti přece také celé dny budují a stavějí a také není nic hmatatelné za nimi vidět...
[pH] » Teď by vás měl ňákej slyšet...
® » Jo, to by měl. Tak jo, vy staviteli a budovateli, děkuji vám za rozhovor.
[pH] » A já za votázky. Možná se sejdem taky někdy příště a vopět si tak hezky česky vod srdce popovídáme. Jedině neustálou osvětou a vzděláváním pozvednem jazykovou kulturu našeho národa. Cílem musí bejt, aby každej nekňuba žvanil spisovně, tak jak se má. V týhle záležitosti je nezbytný bejt nekompromisnej a bez jakejchkoli falešnejch ohledů.
® » Vážený pane profesore, naprosto s vámi souhlasím a budu se těšit na další setkání někdy příště. A zatím vám přeji hodně nápadů a inspirace a ať se líbí, co napíšete - pardon, co sepíšete.
[pH] » No proto!

———————————————————
Poznámka:
V textu použité příjmení i postavy příběhu jsou smyšlené a tudíž jakákoli podobnost s osobou žijící/nežijící je ryze náhodná.
Tipů: 2
» 31.12.16
» komentářů: 3
» čteno: 1080(13)
» posláno: 0


» 31.12.2016 - 13:42
Adramelech
Pokrok závratným tempem kráčí
Zatímco tady přemítám
trpaslíci v mém počítači
tahají bity sem a tam
» 02.01.2017 - 18:42
Název je pěkný, člověk zadoufá, že se něco dozví nebo že bude alespoň legrace. Kolik času jsi obětoval, než jsi to sepsal! A proč?
» 10.04.2017 - 22:23
naprosto trefné... alespoň u mne... ono to prostě nějak samo přilétne, udeří do hlavy a chce ven... a už je pak jedno, jestli to vystřílím hned nahlas a okamžitě zapomenu nebo zaznamenám pro "příští generace" :) s tím vším přikrášlením třeba na literárním serveru... jako radiopřijímač - odněkud přijde signál, a my někteří jsme prostě dostali součástky na to, abychom ho odprezentovali (a snažení se o hezkou čistou formu té prezentace laděním oněch součástek, je až ta druhá část)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Carpe diem | Následující: Paradoxy krve

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.