KREV NA PLANOUCÍCH DLANÍCH

Srdce se sevřelo blahem,
v tu ránu on tu byl.
A v tom pocitu blahém
každý by usoudil,
že oba prahnem
po prožití společných chvil,
že je to román pro ženy
a je jenom o nás.
Že jsi jak pro mě stvořený
a navždy slýchat chceš můj hlas.
Přišel jsi ke mně nečekaně,
než stihla jsem to vstřebat,
na boky položils mi planoucí dlaně
a já zahořela, prý netřeba se bát.
Vzdát se ti
lepší je než válčit.
Ty hry jsou pro děti,
tohle musí ti stačit.
Slibovals budoucnost,
možná ses smál.
Zapomněls na mou ctnost,
a to jsi ŠPATNĚ udělal.
Já nejsem tvým viníkem,
to není můj hřích,
celou dobu žila jsem s chlípníkem
v marných nadějích
a okusím nocí bezesných.
Co žes nám najednou tak ztich?
Jednou přišels ke mně do ložnice,
rozhlédl ses po pokoji,
zhasnul svíce,
a udělal mě svojí.
Za úsvitu
odešel jsi pryč.
Už nemáš ani kouska citu,
když ukojil jsi chtíč?!
Co já tu sama, bez tebe,
když ty jsi můj klíč,
klíč od brány do nebe
a teď jsi prostě pryč?
Snad abych odešla teď do pekel,
kde branka je na kliku,
tak jsi to možná chtěl,
abych prožila paniku.
Nevěřím, že jsem tvá první oběť,
jednoduše nevyšel jsi ze cviku.
Jen ochutnal jsi moji pleť,
já nevím, jestli se bát teď,
když jsi mě zatratil sprostě.
Už dost těch řečí, mlč už!
nenaděláš s tím nic prostě,
jsi lhář, hříšný muž.
Jen si hraješ se mnou,
to už nejde víc.
Techniku máš sice jemnou,
ale nikdy nevyjdeš mi vstříc
a přestaň se už vymlouvat,
nenávidět nechci tě.
Snažila jsem se vycouvat,
však tys mě chytil do sítě,
ze které není cesty zpět.
Pěkné vzpomínky schovám si napořád,
však nestačí pár krásných vět,
ač tyhle verše mají spád,
už nechci s tebou večeřet.
Pochopíš to snad,
jestli měls mě někdy rád,
o to víc bude bolet tenhle pád
pořád tě sice miluji.
Nechci se ale v duchu bát,
že přijde další zkrat.
Už nesmím s tebou spát.
Promiň, jsi prach a to si piš,
že v prach se taky obrátíš
a pak nic není,
nebo je snad?
To se dozvíš v okamžení,
dokud krev nepoteče proudem
a ta tvá to bude,
dokud neprojdeš božím soudem,
uvidím tě kolem sebe všude.
Tak nekřič a poddej se mi
tak jako já poddala se ti.
Neboj, budeš odpočívat v zemi,
budeš spát po celá staletí
a já budu mít na rukách tvou krev.
Nešij sebou tak,
jen vyjádřím svůj hněv.
Byl to tvůj nátlak
a tohle jsou boží splátky,
je mi líto, miláčku,
už nejde to vzít zpátky.
Tak rozluč se s tvou jedinou,
zamilovanou, krásnou, nevinnou…