představ/s/i živo/s/t…

seděl jsem na svahu
v zarostlém tichu
plavebního kanálu
kterým už lodě dávno nejezdí
a jen tak mě napadlo
jisté přirovnání
k touze po obnovení

co se stane
když vypukne požár
a pohltí nějakou stavbu?
nejspíš vás napadne
že záchranou je návrat
ke starým nákresům

to je však omyl
oheň je příležitost k obměně
třeba staré rostliny
natolik živé
aby mohla dorůst

do hladiny se vrývala
nesmazatelně temná noc
dosud však dostatečně osvětlená
aby byla vidět
spousta lesknoucích se věcí dobré vůle
co poskytují rozptýlení

tak jsem si ani nevšiml
že potichu připlula
pestře oděná bytost

každý kousek látky
co měla na křehkém těle
vyzařoval svou důležitost
takové věci se na ženě stávají
jejím rozšířením
jako když přiložíte k plamenu
beztvarý kousek kovu
když se rozžhaví
vyzařuje větší světlo
než samotný plamen

je v tom ale rozdíl
všichni vidí to světlo
ne každý spatří krásu těch látek
kterou získávají z jejího těla

to je zajímavá představa příteli řekla
povězte mi o ní víc

přivřel jsem oči
jako kdybych je chtěl přimět
aby pronikly do mysli věků
víte milá Fluidis
představivost je skutečné dobrodružství
je však důležité neunáhlit se
než ty své vidiny zaznamenáte
protože jinak se stanou čtverhrannými
a váš obraz k nim už nepřizpůsobíte

bývá jako život
který je a který se nějakým stává
když je neví jakým se stane
ale když se nějakým stane
vzpomíná jakým býval
jen ne se stejnými pocity
jako když takový byl