mezi pahorky...

stál jsem v mrtvém středu
měkkého ticha
co pohlcuje i dech bohů

správně bych tu neměl co pohledávat
v téhle říši se nic nehýbá
nezachvěje ani nedýchá
kromě prstu tajemství
mlčení
které sestupuje na svět
před příchodem zázraku

zázrak tady ale není zachycený
pouze okamžik kdy pominul
fialová záře
co je mu v patách
tudy prochází
neviditelná chodba času
co se nadme jako děloha
až vypudí všechnu úzkost
a zklidní se jako hodiny
bez tikotu

nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků