za to může Q...

začal jsem sbírat porcelánové želvy…taková záliba vás doslova strhne a vezme půdu pod nohama…
prakticky jako mouše co sedí na stěně přehrady právě ve chvíli když zdivo začíná praskat…
a zrovna když jsem v jemně vysoustruženém tichu přerušovaném jen bzučením tseque /tvor podobný mouše/přepisoval katalog své sbírky,
překvapila mne jakási dívka vpadnuvši světlíkem doprostřed místnosti…

tělo jí obepínala tunika z velice zvláštní nepopsatelné tkaniny z kovově rozmanitých vláken slitých v žhnoucím jiskření,
kde se barvy kvílivě zabodávaly nebo svištivě tryskaly v hvězdokupách odlesků takže takřka šílely…
mezi oky pleteniny prosvítala její nahá pleť, zlatě se špičatily hroty ňader,
vlasy nedbale stočené protkané drahým kamením a na paží se do sebe zahryzávali smaragdoví hádci…
prostě dráždivá postava svíjející se touhy a celé její tělo v modravém přítmí vydechovalo aroma platinové neřesti…
ležérně zastrčila do deštníku rukavičky a pokračovala konstatováním ,,rozbilo se vám okno,,
a následně otázkou ,,co jste vůbec zač?,,

poupravil jsem si noční košili nabídl jí orechque /plody bantamu ořechového/ a odvětil klidně ,,jsem sběratelský cestovatel,,…
to však na ni valný dojem neudělalo...,,che takoví mne nechávají chladnou,,…
,,obyčejně se totiž projevují temnýma očima ošlehanou pletí šlachovitou postavou a pevnou čelistí kdežto vy jste spíš výplod skleníkové civilizace…
navíc jejich těžkosti bývají značně zveličovány a většinou je zveličují sami…
když se vydáte na cestu třeba po Americe vždycky někam dorazíte ale zkuste si zajít v Praze na Můstek a ponořit se do lůna země..
nic neříkejte mne nepřesvědčíte ani když se budete vychloubat,
třeba jak jste skolil posledním nábojem bizona druhu bonque když všichni jonque /indiáni/ zmizeli v donque neboli v pralese…

nu uvidíme pomyslel jsem si a pravil
víte milá Evenšetijahque jedno velmi prozíravé přísloví kmene wakonque říká že kdo si přivede do své krralaque ženu spadne do slanque…
což je vývar z bylin malaque a kostí chobaque podobný naší polévce…a když to řeknete jazykem domorodců z pakonque zní to ještě lépe…
všiml jsem si jak se jí zajiskřilo v očích a ve tváři se jí objevil takový ten umanutý výraz jaký muži dobře znají…
vzápětí zase zmizel ale ne dost rychle na to abych měl o čem přemýšlet…
totiž jedna rada laponských inuitů kterou si předávají z generace na generaci pouliční prodavači ryb říká
nikdy se neseznamuj s dívkou co je emoque…v tom je obsažena celá moudrost věků…

ona však nedala na sobě nic znát…,,z toho jsem celá perpleque…co mi povíte dál?,,

kdysi jsem nedobrovolně trávil čas u velmi nepřístupných lidí zarveque
kteří mne zavedli k řece na jedno místo kde se rozlévá v tounque tady zvané tůň,
kde pobýval bájný kramkque - něco mezi krokodýlem mřenkou a papouškem…dlouhý asi 5 metrů,
který se živil lehkovážnými pitonqui co se neustále pokoušeli bláhově přebrodit divoké peřonque a strhával je proud…
řekli mi že pokud je toho netvora zbavím projeví mi úctu při slavnosti majaque a obdarují miloque…

,,a co jste udělal?,,

inu co jsem měl dělat…mohl jsem ho zastřelit z 300 metrů speciální zbraní flusque
jenže to bych riskoval že ho nezasáhnu na nejzranitelnějším místě,
tak jsem přeplaval řeku a plácl ho přes uschque…málokdy by jste viděla tak překvapeného kramkqueho..

začínala se rozpalovat…,,to muselo být pěkně nebezpečné,,

víte člověk si zvykne tu a tam trochu riskovat…
tohle ještě nic nebylo, nebezpečí mi opravdu hrozilo když jsem na útěku pronikal úzkou skullique
kde mne přepadl raněný gogrque a já měl u sebe jen kapesní nůž se zlomenou střenkou, pilníčkem a vývrtkou…
ještě že jsem duchapřítomně zareagoval ránu ošetřil zašpuntoval a umně vypiloval…

to už ji rozjařilo tak jako by ji uštkla jedovatá vossque…skočila mi do náruče
a začala blouznivě hovořit o něčem co je podobné nářečí lidí kmene Melo-Me-loque z východní Qimaretique
do kterého upadají ve chvílích krajního rozrušení z vášnivého onemocnění obávanou laque-laque metlou vnitřní Amazonie…

ovšem já si v tu chvíli připadal jako tvůrce co se do jejích rozkošných úst a zmítaného těla chystá vdechnout život…

vidíte tak tomu bývá když je cestování zveličované…někdy ani nemusíte vyjít z pokoje…