téměř všechny elementy lásky

-A v té dálce si sama snad uvědomí své city k němu chované. Avšak kdo zajistí vstřícnou vroucnost těchto emocí. On. Jediný on může odůvodnit něžnost. Touhu. Než ona, kdo jiný rozhodnutí učiní. Jen ona. Její srdce. Jeho činy. Její sliby. Jeho srdce. Orgán připisující se lásce. Tiše tlukoucí. Stále pracující. Srdcem, ničím než svalem, však více než jen centrem emocí zdá se být. Za lásku do smrti jen ono může bít.

-A tak tluče a bojuje za svá práva. A ona jen dýchá. Naslouchá. Okamžik kdy se ústa spojila, kdy chtíč připoutal vězně k sobě zároveň. Kdy ona, kdy on pocítil vášeň. Chvíle, kdy ohněm proti ohni vztek šel. Kdy agonie zastřela den. Pochmurnost smutku samoty samé ten orgán sžírala jen.

-A hudba oknem do její duše vtrhla a vlna pocitů na chvíli ztuhla. Ozval se hlásek plaménku neuhaslého. Není to sval. Je to zárodek lásky, co plaménku hořet dal.

-A slza jak kapka bloudila líčkem. Ale ne smutkem, samotou, či steskem. Láskou a štěstím plněná tiše se do klína spustila ta kapka.