Kdybych byla kluk...

If I were a boy
I think I could understand
how it feels to love a girl...

Aveline se posadila na podlahu před zrcadlo a tajila dech. Hleděla sama na sebe a při tom pohledu se chvěla. Oči měla červené a tváře i nos se jí třpytily od zasychajících slz.
Už nebudeš brečet, poručila sama sobě.

Ale zrcadlový odraz smutku v jejích očích a zoufalost, která z ní vycházela, jí moc síly nedodával. Netrvalo dlouho, než se jí dolní ret roztřásl a z očí se vylily nové vlny slz.
Se vzlyky odebrala do sprchy a doufala, že všechen smutek smyje. Ale stát pod proudem vody se náhle zdálo příliš vyčerpávající, a tak si jen lehla a pustila si do vany vodu. Kohoutkem otočila úplně doleva a nechala tělo zaplavovat vroucí vodou. A nechala ji tak, dokud voda tekla. Horká voda však brzy došla, tak jen nohou vypnula příjem vody a ležela. Sledovala své tělo, jak se červená. V koupelně se mezitím stihlo vytvořit spoustu páry, takže toho viděla pramálo. Nic ji ale nebolelo ani nepálilo. Připadala si příliš vyčerpaná na to, aby něco cítila. Jen při nadzvednutí rukou z vody ji náhlé ochlazení zabrnělo.

Myslela na něj, protože Jules bylo všechno, na co myslet dokázala. Ale z celého srdce si přála myslet na něco jiného, na něco méně bolestivého. Poslední dobou se našlo tolik věcí, kterými ji zraňoval a Aveline netušila, co si počít. Rojila si v hlavě možné scénáře různých rozhodnutí až po ta nejabsurdnější, ale žádné se jí nezdálo uspokojivé. Chtěla jen zastavit všechny ty nepříjemné věci, jež cítila, ale věděla, že bez něj by jí bylo ještě mnohem hůř. Promítala si v hlavě vzpomínky na chvíle, kdy se nechala poranit slovy a činy kluků, které odpouštěla. Nyní se jí tato reakce zdála naivní a hloupá... Ne všichni si to zasloužili.

Say it's just a mistake
think I’d forgive you like that

Nadechla se vodních par a doufala, že pohltí všechen ten bílý vzduch a zbaví se temných myšlenek. A skutečně brzy všechno zbělalo.

Srdcem jí probleskla známá melodie.

Co vlastně chceš, Aveline? Co čekáš?

If I were a boy... Even just for a day...


~~~

Když Aveline otevřela oči, voda již byla úplně ledová a dávno vyšlo slunce. To ovšem nebylo to, čeho si všimla první. To, co ji hned po procitnutí zarazilo, bylo její tělo. Nejspíš proto, že to nebylo její tělo. Nebyly to její nohy, její ruce, její břicho a... ne, tohle určitě nebylo její!

Vypotácela se z ledové vody a při pohledu do zrcadla vyjekla, načež si vylekaně zakryla ústa rukama. Nepoznávala ani svůj hlas - tento byl hlubší - a svůj obličej. Jediné, co poznávala, byly oči, které už ovšem nebyly ani trochu červené. Několikrát zamrkala, než si uvědomila, že je to ona. Nebo spíš, že je to on.

"Ave?" zaklepal někdo na dveře koupelny. "Ty už jsi vzhůru? Myslela jsem, že ještě budeš spát. Pospěš si, máš na stole snídani."

Máma. Co teď?

I’d roll outta bed in the morning
And throw on what I wanted and go

Ave se rozhlédl po místnosti a byl vděčný, když si všiml, že tu je nějaké oblečení. Než si oblékl tmavé tričko a kalhoty, sáhl si mezi nohy a zazubil se. Panebože tohle bylo tak divný.

Před dveřmi koupelny se zarazil. Jak bude reagovat máma? Jednou ale z té koupelny vyjít musel, takže zatočil klíčem a zamířil do kuchyně. Máma se už zřejmě chystala k odchodu, na Ava se sotva podívala a zdálo se, že ji jeho náhlá podoba vůbec nerozrušuje. Ave nad tím pokrčil rameny a pustil se do snídaně.

"Jdu do sprchy, ať nepřijdeš pozdě do školy," řekla máma a zmizela.

Ave, plný myšlenek a dojmů, se pustil do jídla. Neodpustil si ale přejetí dlaně po tváři, jejíž hladkost byla tatam. Tohle bude ještě zajímavý den...

Zdálo se, že ani nikdo ve škole nebyl udiven, kam Aveline zmizela a že je tu místo ní on. Její dokonalá podoba v klučičí verzi. Hned po příchodu se s ním začala bavit skupinka kluků, kteří se chovali jako jeho kamarádi. A Ave měl skutečně pocit, že je zná, ačkoliv si v jejich přítomnosti připadal nejistý a zvláštní.

"Dem večer kalit, deš taky, že jo?" oslovil ho po vyučování jeden z nich, Mattias. Ave se chvíli rozmýšlel, ale nakonec dodal: "Jasně." Bůhví, jak dlouho si bude moct užít tohle tělo. Nebude s ním přece ležet na gauči.

~~~

Drink beer with the guys
and chase after girls...

O několik hodin později už Ave seděl v hlučné místnosti a popíjel pivo. Téměř nikoho zde neznal, jen od vidění ze školy, ale lidi evidentně znali jeho. Rozhlížel se po Mattovi, ale ten nikde nebyl.

"Čau, Ave," pozdravil ho kluk, s kterým se bavil dopoledne. Tomas.

"Ahoj," odpověděl Ave. Uvědomil si, že Aveline by z Tomasovy přítomnosti ihned zčervenala. "Jak je?" snažil se rozvinout konverzaci.

Tomas pokrčil rameny. "Teďkon sem se vykous s Terellovou."

Ave neměl tušení, co je ta holka zač. "To je..."

"Jo," doplnil ho Tomas. "Ta zamlklá zrzka. Kozy jsem jí skoro nenašel, ale ten zadek... luxus."

Ava sevřel nepříjemný pocit. Je to holka, chtělo se mu říct. Není to kus těla, který bys měl kritizovat před kámoši. Je to holka. Nic z toho ale neřekl. Jen se ušklíbl a napil se.

Brzy na to se objevil Matt a začal se vybavovat s Tomasem. Ave se nervózně snažil zapojovat, když mu zavibroval mobil. Oba kluci na něj koukli.

Julie, svítilo na displeji jméno a oznámení textové zprávy. Ave neměl tušení, co je to za holku, ale z fotky u profilu na něj hleděly povědomé oči. Úplně jako Julesovy oči...

"Julie," řekl nahlas, aby zodpověděl tázavé pohledy kamarádů.

Matt protočil panenky. "Ty vole, řekni mladý, ať dá chvíli pokoj."

Uz se nechci hadat. Prijd prosim. Chybis mi, stálo v esemesce.

I would turn off my phone
Tell everyone it’s broken
So they’d think that I was sleepin’ alone...
I’d put myself first
And make the rules as I go
'Cause I know that she’d be faithful

Waitin’ for me to come home

Aha, já mám holku, pomyslel si Ave. Věděl, že by se měl zvednout a jít za ní. Věděl, že Aveline by chtěla, aby za ní Jules přišel, kdyby mu tohle napsala. Věděl, jak by se Aveline cítila, kdyby ji ignoroval. Ale Ave se teď snažil vystrnadit Aveline z hlavy a prostě být Avem. Aspoň na jeden večer. Vypnul tedy mobil a dál se věnoval klukům.

"Už ti aspoň dala?" vyptával se Matt.

Ave nevěděl, co říct, tak jen zavrtěl hlavou.

Tomas si odfrkl. "Po takový době? Kdy už ji hodláš ošukat?"

"Nevim," odvětil Ave a doufal, že rozhovor brzy změní spád. Neměl v úmyslu pomlouvat svou holku, protože s ním ještě nechtěla mít sex.

"Tak se zařiď jinak," namítl Matt. "Koukni," ukázal na blonďatou holku v těsných kalhotách, která postávala sama kousek od nich a cosi pila. Vypadala už trochu opile a těsné tílko odkrývalo víc, než by mělo.

I’d kick it with who I wanted
And I’d never get confronted for it
'Cause they’d stick up for me

Ave potlačil nutkání se zamračit. "Nemám zapotřebí novou holku."

Matt se uchechtl. "Vole, nikdo po tobě nechce, aby sis ji vzal. Je nalitá. Prostě ji ojeď. Udělal bych to sám, ale sem kámoš, ty to potřebuješ víc."

V Avovi se na chvíli probraly všechny Avelininy pocity. Bolest a zranění, kterou cítila po tom všem, co se stalo s Julesem. Neměl by to dělat. Uvědomoval si, že by se měl hned zvednout a odjet za Julie, ale ovládla ho silnější, ovšem ohavnější myšlenka. Když mohl on, můžu taky.

Za pár minut později už se líbali stranou od ostatních. Blondýnka zřejmě neměla zábrany. Zanedlouho se mu pokusila zajet rukou do kalhot. Ave zavřel oči a přehrál si Avelinin smutek znovu. Vybavil si horkou vodu a nepříjemné brnění na rukou. Třpyt od pláče okolo očí. Rozlámané srdce na milion kousků... A náhle mu bylo z toho všeho špatně. Co se s ním dělo? Jak se takhle mohl zachovat k tak krásné holce, která pro něj doma brečí? Které na něm očividně záleží?

I swear I’d be a better man.
I’d listen to her
'Cause I know how it hurts
When you lose the one you wanted
'Cause he’s taken you for granted
And everything you had got destroyed...

Ave se zhluboka nadechl a jemně neznámou blondýnu odstrčil. "Promiň," zamumlal. "Musím někam jít." Sotva to dořekl, zamířil z domu pryč. Přemýšlel, kde by mohla Julie bydlet. No jasně. Julesův dům. Vypravil se tedy rovnou tam.

Naživo byla Julie ještě hezčí. Seděla na schodech před domem. Kdyby byla kluk, rozhodně by měla Julesovu podobu. Ave rozpoznal oči, které miloval. Ale tentokrát byly zaplněny slzami, dolní ret se jí chvěl.

"Ahoj," pozdravil Ave.

"Ty jsi přišel," zašeptala.

Ave přikývl. "Samozřejmě, že jsem přišel. Mrzí mě, že jsem to neudělal dřív. Chybělas mi."

Julie se usmála a Avemu při tom úsměvu poskočilo srdce. "Takys mi chyběl," odvětila.

"Byl jsem na chvíli u Matta," přiznal jsem. "Snažil se mě s Tomasem přimět, abych se vyspal s jednou holkou."

Dívčin úsměv na moment zmizel. "A udělals to?"

Ave jí stiskl dlaň. "Blázníš? Fakt si myslíš, že bych to udělal? Jakpak bych mohl pomyslet na jinou holku, když mám tu nejlepší přímo tady?"

Julie se zase rozzářila. "Můžu tě políbit?"

"Těším se na to celé dny."

Ave se naklonil k polibku a zavřel oči. Všechno se zamotalo...

~~~

Byla mu zima. Oproti hřejivému polibku od Julie to byl ledový šok. Otevřel oči a uvědomil si, že leží ve vaně plné ledové vody. Nechápavě si přejel prsty po hladkých nohou.

Vítej zpátky, Aveline.

Aveline vylezla z vany celá promrzlá a zabalila se do ručníku. Zhlédla se v zrcadle a musela se zamračit. Pod očima měla kruhy a vypadala polámaně. Zabralo jí alespoň dvacet minut, než si vlasy vyfénovala dosucha. Rychle se nalíčila, zabalila se do županu a zamířila do svého pokoje. Po chvíli vyhrabala tričko, které se hodilo k modré sukni, navlékla si silonky a pokoušela se upravit si vlasy. Po čase už vypadaly jakž takž k světu, takže ještě zaběhla do kuchyně pro svačinu na cestu a zamířila do školy.

Jakmile tam dorazila, znovu ji zabolela myšlenka na Julese a na všechno, co se stalo. Celý den se mu snažila vyhýbat. Držela se spolužaček.
V jednu chvíli zahlédla vysokého blonďáka, který jí podezřele někoho připomínal.

"Na co tak zíráš?" vyrušila ji z myšlenek Tessa.

Aveline poukázala na toho chlapce a pousmála se. "Včera večer jsem se s nim vykousla," dodala.

Tessa s Macy si vyměnily pohledy. Ony k úsměvu měly daleko.

"Aha. Já myslela, že máš kluka..." prohodila Tessa a já jim snadno z očí vyčetla, co si myslí. Děvka.

Naštěstí už se den blížil ke konci. Zbývala jediná hodina, než se bude Aveline moct vrátit domů a konečně se v klidu rozplakat. Zase.

Při cestě ze školy ji ale dohnal Jules.

But you’re just a boy
You don’t understand
Yeah, you don’t understand, oh
How it feels to love a girl someday
You wish you were a better man
You don’t listen to her
You don’t care how it hurts

"Kdes byla celej den?" šťouchl do ní s úšklebkem.

Aveline beze slova pokrčila rameny a nechala se za boky přitáhnout k němu. "Kdes byl ty včera večer? Psala jsem ti."

"Vybil se mi mobil," prohlásil jakoby nic, pohladil ji po zadku a snažil se ji políbit. Aveline píchlo u srdce a odtáhla se.

"Co je?" Julesovi konečně zmizel úsměv z tváře.

Aveline se zhluboka nadechla: "Chci se rozejít."

"A to proč?" zatvářil se ublíženě.

"Protože to bolí."

"Co tě bolí?"

"Všechno. Ty mě bolíš," přiznala a cítila, jak se jí ženou nové slzy do očí. Marně se je snažila zadržovat.

It’s a little too late for you to come back

"Já ti ale přece nechtěl ublížit..." Vypadal, jako kdyby se měl každým okamžikem taky rozbrečet. "Promiň mi to, Avie, promiň mi všecko, jen... prosím. Já... Nechci tě ztratit."

"Tak proč jsi nepřišel, když jsem tě o to prosila? Proč bych měla poslouchat tvoje prosby, když ty ty mé bezduše ignoruješ?" Proč jsi nepřišel, abys mi řekl, že tě to mrzí? Proč jsi mi neřekl, že ti chybím? Proč jsi mi neřekl, že jsem ta nejlepší holka? Proč jsi... "Já už takhle dál nemůžu," zamumlala a rychlým krokem se dala na odchod, doufajíc, že ji nebude následovat, a doufaje, že bude.

Until you lose the one you wanted
'Cause you’ve taken her for granted
And everything you had got destroyed

Jules ale zůstal stát na místě. Nevěděl, co má říct. Nevěděl, co má dělat. Srdce mu hlasitě bušilo a bolelo to. Tolik to bolelo. Jsem idiot, pomyslel si. Jsem takovej idiot.

Aveline si v tu chvíli přála, aby nebyl.

But you’re just a boy...