prasklinou ve zdi...

jako temná řeka
protínající bílou pustinu

nejspíš si myslíte
že znáte každý kousek břehu
kotviště
i stojatou vodu

jste u kormidla plující lodi
která hledá klid a potěšení
pro osazenstvo na palubě
někdo upírá zrak do hlubin
někdo si o vítr připaluje cigaretu
někdo se snaží nakreslit nenakreslitelné
třeba rychlost lodi
a zvuky vydávané
když si razí cestu

občas přistanete
cestující vystoupí
a střípek po střípku
prozkoumávají okolí

ale kliky a háčky zídek
vedou dál

věže se otáčejí
v dohledu se vyjímá průčelí
růžových oken se svatými
avšak místo přiblížení
se všechno vzdaluje
vlády se ujme
ticho polí
ještě tišší
o pleskání ryb
ticho podtržené
šustotem zelných listů
vylekané do němoty
vystřelením ptáků z rákosí

a všude dál
nebo úplně daleko
jsou lidé

sklánějí se nad vodou
k patám rostlin
a brodí se
ve vlastních odrazech