v prodchnutí...

nebyl v tom žádný zvláštní úmysl
přitahoval mě jenom nejasný impuls
který člověka vede
za zvukem běžící vody
za zdrojem potěchy a osvěžení

poslouchal jsem ji
cítil její čistou vůni
a díval se tam
kde se ztrácela
v lese smrků a borovic
po pravé ruce stály štíhlé stromy
a pod nimi rostly květiny
a já se na ně díval
ale ve skutečnosti je neviděl

pak jsem si všiml že nejsem sám

vedle mě stála žena
neslyšel jsem
že by se přiblížila
ale nepolekalo mě to

její vzhled byl klidný
oblečená do bílého hedvábí
večerních šatů
se smyslným výstřihem
na nohou mléčně lakované střevíce
a v kontrastu tmavé vlasy
svázané vzadu širokou páskou
barvy slonoviny

,,Vy jste?,,

měla jemný hudební přízvuk
taková které v krvi kolují
kapky espritu dávných staletí

,,Ano paní...jsem,,

,,Těší mne,, řekla
ale dál nic neříkala
takže to vypadalo
že je konverzace u konce
pak dodala ,,Že vás vidím,,

,,I mě těší…vy ale nebudete odtud,,

,,Ne přijela jsem z daleka
jsem zástupcem těch které zajímají nové ideje
věří že síla myšlenky zlepšuje budoucnost,,

,,A to je kdo?,,

lehce se usmála
,,Raději zůstávají v anonymitě,,
a dál mluvila pomalu a váhavě
jako by slova pro ni byla cizí
,,Nezáleží na tom kdo jsou oni
záleží kdo jste vy,,

,,Takže když teď víte kdo jsem já
kdo jste vy Drahá?,,

,,Neřeknu vám skutečné jméno
ostatně mohu si vybrat jakékoli
které se vám líbí,,

,,Nevím nikdy jsem žádné neviděl,,

,,Tak to pro vás musí být to mé vzrušující
zrovna tak jako pro mne vaše myšlenky
třeba o rozmnožování alergií
či stromě co má místo listů zrcátka
o komunikaci kůží
nebo o viru co zesiluje chuť až k bolesti
a co ten příběh o jazyku
jehož komunikace byla tak sugestivní
že lidé prožívali všechny předměty i činy
o kterých se mluvilo
nebo jantarové ucho
které leželo v primordiálním moři
a čekalo až se vyvine ostatní
ale hlavně to zajímavé pojednání
V hloubkách duté větve
o dřevitých obyvatelích stromové galaxie,,

,,Ehm původně se to jmenovalo ,,slepí suci,,
titul pozměnili
trpěli
protože viděli do budoucnosti
kde se nic nezmění
ale pak jeden z nich vytvořil teorii
která připouštěla k času i prostoru další rozměr
ta myšlenka jim přinesla útěchu,,

,,A co se stalo pak?,,

,,V podstatě nic
jen jejich myšlení se změnilo,,

otočila se ke mně
zatímco nad řekou jasněl úsvit
,,Ach ano
takže jejich myšlení se změnilo,,

,,To asi nedává smysl že?,,

,,Ne příteli
ale vlastně mi to nevadí
spousta věcí nedává smysl
a přece jsou úchvatné,,