v temnotě odlehlého koutu plesového hýření…

zatímco v honosném sále řádila kapela
já se vypotácel do předsálí

na barokní lenošce
u stěny seděla hezká dívka
s bledým obličejem
krvavě namalovanými ústy
titanovýma očima
hladkým čelem
v plesových šatech
s hlubokým dekoltem
a zvadlou květinou ve vlasech

když jsem se přimotal
pozorně a vlídně se podívala
odsedla si s úsměvem trochu stranou
a udělala mi místo

smím?...zeptal jsem se hlasem
který zněl jako opakovaně přejetý
těžkotonážní zemědělskou technikou

samo sebou
kdo vlastně jste?

přemýšlel jsem asi tak dlouho
jak dlouho cestuje neutrino
skrz plátek ementálu
pokojové teploty
nemohu zpět
chci zůstat tady u vás
když dovolíte

lehce přikývla že rozumí
kadeř jí sklouzla z čela k uchu
a já si povšiml
že uvadlá květina je kamélie

jen tu zůstaňte pane
pohlédla na mé ošacení
vy jste snad vypadl
z uháčkované tapisérie
takhle se na bál nechodí
odkud to proboha jdete?

odpověděl jsem ano i ne
trošku se usmál
a nechal ji mluvit
moc se mi líbila
a žasl jsem
neboť takové dívky
pozorujete spíš nedůvěřivě
než zjistíte že se k vám chovají
přesně tak šetrně i posměšně
jak je zapotřebí

vsadím se
že je to už dávno
co jste někoho chtěl poslouchat

čelo se mi zvrásnilo
tak že mít klobouk
mohl bych si jej na hlavu našroubovat
ano odkud to víte?

to není žádné umění
kdo to dlouho postrádá
tomu je to pak nade vše
že mě rád posloucháte?

velmi rád…vy víte vše
kdyby byl šarm vanou
tak do té její by se vešlo
hejno divokých kachniček
a ještě by zbylo místo
pro rozkvetlé záhony
zpěvavé ptactvo
a pohostinné stoly
plné lahůdek

příteli s vámi je to snadné
vám klidně dokážu říci
že se bojíte zeptat
jak se jmenuji

ale ano velmi rád se to dovím

pozdě chlapečku!
teď už vám to nepovím
až se příště setkáme
můžete to zkusit
protože teď si se mnou zatančíte

neumím tančit
věnoval jsem se studiu
vědě a duchovnu
psal příběhy
a provozoval hudbu
není to tak prosté jak si myslíte
u mě je prožívání stejné
jak kdysi poznamenal jeden pán o psaní
jakmile spisovatel přesně ví co se stane
kniha je mrtvá ještě než ji začne

vy tedy tvrdíte
že jste si dal s životem bůhvíjakou práci
dělal těžké a složité věci
a přitom nechcete tancovat?
no to mě podržte
to se chlapečku pěkně vytahujete
to ve svém věku nedělejte

já vím že jsem praštěný
podotkl jsem otevřeně
vzápětí uzavřený
jako zásuvka s pyžamy

co je to za báchorky
vy jste naopak málo praštěný
tak nějak hloupě chytrý

pružně se postavila
možná se ještě vrátím
teď zavřete oči a trochu se prospěte
to je to co potřebujete
a pak si spolu zatančíme
sukénkou se mi otřela o koleno
v chůzi se podívala do zrcátka
povytáhla obočí
a zmizela v sále

člověk může být tělem v jednotě
v duši ale nikdy
nejspíš si myslíte
že dvě části jsou až moc
že své tělo roztrhnete
to je ale příliš jednoduché
dvě jsou naopak málo
vesmír také nerozeznává
jen dva směry času
stejně jako v prostoru
neexistuje nahoře nebo dole
a zahradu také nedělíte
jen na to co je plevel a co jedlé

co jsem se tedy vlastně chtěl naučit?

úsměv mi pronikl až do prstů u nohou
a já zavřel oči
jako člověk který tuší
co má před sebou

ne jednotu
ale rozmanitost
překvapivého světa jevů
se kterou hodlá tančit