tuctový den...

pár hodin pracujete
prohlížíte knihy
lehnete si do horké lázně
sajete do sebe milé teplo
prohlížíte poštu
trochu dechového cvičení
myšlenkové vynecháte

prostě žádný úchvatný den
jen shovívavě příjemný
docela snesitelný
bez zvláštních bolestí
bez zvláštních starostí
bez zármutku
bez zoufalství
den kdy věcně uvažujete
klidně i o otázce
zda se stát obětí
nešťastné náhody při holení

když prožijete jiný den
s bolestí hlavy a šílenstvím
jste patrně s takovým dnem spokojen
nikde se neděje nic objevné
a vy si ladíte struny kytary
k tlumenému mírně radostnému žalmu
pro boha spokojenosti

to je pěkné
dny snesitelné
krotké
bolest ani rozkoš nekřičí
a všechno jen šeptá

jenže já to tak nemám
mé dětinství se roznemůže

vzplane touha
po silných pocitech
po bláznovství
zběsilá chuť něco rozmlátit
třeba nábytek
nebo katedrálu
nebo sám sebe
chuť vyvádět nesmysly
strhnout někomu paruku
kytaru mrštím ospalému bohu
do jeho spokojené tváře
a raději snáším palčivou bolest chladu
než pokojovou teplotu
v udržovaném hnízdě
kde to voní aviváží
v předsíni roste fíkus
kterému každý list svítí
jak je čerstvě omytý
a v jeho posvátném stínu
je život plný spořádanosti
kde se časně vstává
kde se plní povinnosti
v neděli se chodí do kostela
a kde zavládne zděšení
když se bouchne dveřmi
nebo vejde v umazaných botách

i když mám rád tu vůni klidu
čistoty pořádku a slušnosti
která mě dojímá
pak překročím práh
kde to vše ustane
kde je vše v nepořádku
neútulné a zanedbané
prosycené problematikou lidství
a poznamenané touhou
dát životu který znesmyslněl
nový smysl

nezalezu do přichystané postele
vklouznu do kabátu a vyrazím ven
do temné a kalné noci
kde uslzené světlo luceren
zastřeně mihotá vlhkou tmou
a lenivě usrkává
z mokré země své odlesky
zatímco já se potácím
v dychtivém opojení
nálady osamění a melancholie
v divoké přírodě zbavené listí
plný hlubokých požitků
co se hrnou z úst
až příliš krásné a neobyčejné
pro zapsání

slasti co za chvíli zmizí
v hlubinách zapomnění
i když tam někde uvnitř
v křehké skořápce
jejich jádro leží

není to škoda?

není
škoda není ničeho
co už je pryč

škoda je dní
co vás nevzruší
které vámi neotřesou
ani vám nic nedarují