Tajemství vodního zrcadla

Zimní slunce svým zářným úsměvem
rámuje řeku
a tenký led hladká pláň jak sklo
stává se kouzelným zrcadlem paprsků
jímž protékají hádci vody
jak šňůrky křišťálů

To Slunce je do vody vysypalo
svými paprsky polechtalo
třpytem rozesmálo

Strážci břehů – stromy
obdivně pohupují holými větvemi
a ve větru se řece i Slunci uklání
kořeny vrostlé do podzemí
pod kobercem suché trávy

Tam stromoví skřítci o ně pečují
by vláhu měly
a tráva je svými drny zahřívá
jen troškou sněhu pocukrovaná

Nymfy v řece zpívají ledové melodie
svůdné a omámené

Zimní krajinou zní
ospalý šepot lednového života
však až Slunce více k Zemi se přiblíží
přírodu brzy ze spánku
probudí.



.

sklo
strom
slunce

.