Vlákno vzpomínek ze skleněného mostu

Špičkami našlapuji jak baletka po vlákně skleněném
přes bájné dávné údolí lásky a nenávisti
z nebe snášejí se průzračné květy
skleněnými lístečky cinkají
do minulosti mne vrací
když rozvinul se přede mnou
skleněný most

tympány buší jak srdce s ozvěnou té dávné krásy
a já zpívám hlasem neslyšným modlitbu
ať vrátím se zpátky v tu nádhernou zem
co zrodila se náhle z velké lásky
a já zasažena šípem Amorovým
most přeletěla na bublině
nad hlubinou starostí a všednosti
křídel netřeba pro tento sen

dnes našlapuji s něžnou opatrností
bych budoucnosti neublížila
chytám květy průhledné
chytám lásku k radosti svých dní
a než se v mysli rozední
chci si jen tak ťapkat, vzpomínat a snít
už nechci přemýšlet
chci zpět domů k rodné planetě
ctít svůj skleněný most

a vlákno vzpomínek jen opuštěně
svobodně vlaje vesmírem

letím na bublině

:-)

.