Z řady ven mimo čas

Mládí, co život nevzal v pochybnost
světlé dny střídají ty tmavé

a v tanci barev vlasů a v tanci těl
měnící se ve výstřely energie
či v únavu celého světa

kdy vrásky kolem jdou
šíleně daleko

a hudba prokvétá vším
co kvete i co umírá
city lásky
city vzteku
a to spolu

rebelie

kromě všeho
co se staré a všední zdá
složité a krásné nám připadá
ve smíchu i slzách emoce jak na houpačce
vlastně nic není problém
a nic a vše je děsně
důležité

volnost ptačích výkřiků:

Tady jsme!
Tak nás konečně pochopte!

A pak s úsměvem či bolestí jdeme dál…
až na konec.



.