po špičkách...

ten den byl lesklý
jako jedno plátno od Dufrese
dejéneur intime
nahá žena
pevná a plná života
růžová jako nehet
s tělem co zpívá
a které má vláhu úsvitu

takové zátiší
až na to
že není ztichlé

prodchnutá
zvláštní vůní
a matnýma očima
z hypermanganu

oheň všeho ji prostoupil
takže žhnula tam
kde ženy žhnout mají
aby se uzavřel obvod
díky němuž cítí
pevnou zem pod nohama

kápla mi vosk na víčka
a já se díval

přes vroubené průčelí
se vyklánějí chrliče
jako utkvělá představa
v hlavě monomana
namalovaný obraz
vesmíru na rovině
led je modrý
od stoupající mlhy
ledovce ponořené
do smaragdové zeleně
kolem hopsají kamzíci
proplouvají zlatí kanicové
loudají se mroži
a kranas proskakuje
polární kružnici