Bimbání krajinou v cinkotu rampouchů a pan Čas

Bimbající čas v uvozovkách krásy kapající z rampouchů
jak brček cucavých klimbajících snů
zavírám oči a sním o cestě vzduchem lehounké a svobodné
do světa příjemných vzruchů větrem a nebem a světlem zdobené

kyvadla, co ukazují jen vpravo a vlevo nejsou ta správná
čas, na který čekám, stoupá nahoru do výšin neskutečna a dávna
do výšin schované rozverné krajiny jen pro nás dva snící blázny

bez nudné kázně stereotypu dva klauni jdou proti času
s cinkotem nitek ledových
a rolniček štěstí zavěšených za pasy a v čepicích
a na velikých botách, tak tence zvonících
ruku v ruce bez ohledu na cosi a všecosi a kohosi a kokosy
s pavučinou snů v závěsu

neohlížet se za stavidly, už jsou za námi
my jdem si za svým dál…

bimbáme se s úsměvem krajinou a zdi kolem nás se hroutí
kyvadla ledová je snadno bourají
a cimbály hodin cinkají a bimbají a zvony svůj tón netají
a zvoní nám do dáli, tam, kam náš balÓn doletí
snad do příštího století

Smím se ptát, tebe, pane Čase, unesl bys nás někdy zase?
Zastavil se a ponechal nás bez své společnosti
v soukromí bezčasé věčnosti?

cestu svou najdeme
jsme přece bohémové
a rádi se ztratíme


:-)