Myšlenky na pochodu

Zvím
cuchám učesanou zem
lány obilí i trávy
hřebenem větrným
vím
nesvá v tuto chvíli jsem
přesto miluju svou zem
zřím
dějiny stromů
dějin v nich psaných
řečí hromů
bolavých bouchanců
do kůr
vyryté stopy
blesků slávy
vlním se
tančím pořád s nadějí
svíjím se
v transu náhle unešena
přesto bolavá
pilná včela
sama, svá
květ
lístky odkvetlé
stonek však
silný
do příště
další jaro
tráva
znovuzrozená
zas jsem to já
mrkám řasama
oči slzí
cizí
moje suché jsou
a snad zůstanou
vím
jsem stonek silný
květina, co neuvadá
zatím
neb život miluji
jsem jaro v zimě
co se nikomu nezdá
jsem však skutečná
já vím
řeči hromů rozumím
bouchancům blesků taky
má kůra
životem tolik otloukaná

ale zrovna teď…
tak zvláštně šťastná
je



.