Žár ledovosti

V očích zážeh bez plamene
tak studeně zavál jeho zrak
krystaly leskly se v panenkách
duhová záře spektra prodrala se do noci
v očích snad z ledu žár a nebylo mu pomoci

tělo škubat sebou začalo
když vidět a ovládat se přestalo
narostly drápy a vlasy jak dráty
vše divoce se měnilo, šílelo

hlava zcela pokřivila svůj tvar i myšlenky
mozek pohmoždila tlakem svým
ponechala jen živočišné pocity
stal se vetřelcem ve vlastním těle
vyskočil a řval, řval do prázdna a osaměle:

„Nejsem zrůda, jsem člověk, tak nechte mne žít!“

Jenže dle vnějšku posuzuje své jedince lid
nenechá ho v klidu žít, když liší se čímkoliv
není to o drápech či vlasech drátěných
lid ztrácí pro odlišnost nadhled i cit

vždyť krása všemu dominuje
kdo šedou myšku pomiluje?
kdo chromého bude chtít?
i slepý má vytříbený cit.

Víc k tomu už nechci říct…


.

https://www.youtube.com/watch?v=KR1Occ1Ry8I

.