Slepý poutník

O holi staré kráčel sám,
V šedém plášti, lidem znám,
Slepý poutník prastarý,
Ke každému laskavý.

Prý slepý byl a přece ne,
Oči slepotou zastřené.
V srdce lidí jasně viděl,
Za co vše se člověk styděl.

Od města ku městu chodil,
Od vesnice k vesnici,
Botami v bahně se bořil,
Po světě sám bloudící.

Nevzal v ústa jídla,
Nežíznil ni po vodě,
Moudrost v něm se shlídla,
Žil sám klidně, svobodně.

Pouty osudu však svázán byl,
Již staletí na světě dál žil,
V těle starce vrásčitého,
Hůl z dřeva práchnivého.

Pak jednou s deštěm odešel,
Kdo příběh o něm uslyšel,
Dnes mu pranic nevěří,
Poutník zmizel v zádveří,
Na tom prahu světa,
Jak vzpomínka léta.