Vločky a pírka

Lehké vločky bílé
Padají z nočního nebe,
Na zem, kde vše živé,
Zasypal sníh, mráz jen zebe.

A s chmýřím sněhovým
Bělostná pírka letí.
Rampouchem ledovým,
Mráz na okna kreslí.

Andělům ta pírka patřila,
Co rozepjali křídla svá.
A jedno z těch pírek chytila,
Dlaň něžná, sličná, teplá, tvá.

Bylo zmrzlé, mrazem spálené,
V dlani tvé však znovu zrozené,
Roztálo v růži krásnou bělostnou,
Pak vlétlo ve výšinu nebeskou.

Kolik těch pírek na zem slétlo?
A kolik se jich vrátilo?
Kdopak dnes ví, že třeba toto,
Kdysi andělu patřilo?

Tak sbíráme ta pírka dál,
Některá tají, jiná zmrzlá jsou,
Nad námi nebeský září šál,
Zas pírka z nebes letí tmou.