když se viditelnost blíží nule...

u malého jezírka
které za mlžné noci vypadá
pokryté sametem a krajkami
plyne čas klidně
slyšíte slabé troubení rohů
a z temné hlubiny
vychází údery gongu
co rozbíjí bezhlesou hudbu

když se ke ně přitočila
žena v koupacím plášti
jako nalíznutá debutantka
co se vrací nocí z bálu
vlasy rozcuchané
róbu vzdutou
v srdci píseň
se snivě vzdorným úsměvem
a políbila mě

původně to byl polibek ledabylý
něco jako společenská pusa
na dobrou noc
ale svět mohl být
taky úplně jiný
kdyby madame Curie
místo receptu na radioaktivitu
objevila nový způsob
pro přípravu sýrových fondue

díky tomu ústnímu setkání
co je stejně důvěrné jako šokující
člověku naskočí představa
rozestupující vody
pávi se běželi schovat
sloni ztrácí paměť
velbloudi žízní k zbláznění
mléko a med prýští z kamení
a jehňátka leží se lvy
v poli rudých máků

připadám si zasažen
pradávným bleskem
jako velký bílý míček
obtažený trojrozměrným neonem
v rozpohybované oponě
rotujících vloček
bílý na bílé
co září uvnitř
energetického pole

v tomhle stavu
je čas elastický
a zároveň geologický
zahlédnete svět
hmotný i nehmotný
skutečný jako naražené žebro
střízlivý jako stránka z Hemingwaye
ale ve skutečnosti
si nemůžete být jistí
jestli se to stalo

myslíte že kdybych znal pravdu
choval bych se laskavěji a láskyplněji?
ale znát Pravdu
tak bychom se nejspíš chovali všichni
že?