byla jako studna...

uvnitř tichý chlad
obklopený tělem
co je poskládané z kamenů
a voda jíž se omyla
zůstává na povrchu
jako tenká vrstva ledu
která neodráží žádný obraz

a pak

večer když všechno spí
probouzí se v ní
jemný hlad
voda se sladce vaří
line se z ní
jemná vonící pára
a zdá se jí
že se všechny věci skládají
do volného měkkého hnízda
ve kterém se stočí
a o kterém ví
že přijdou ptáci
které ráda poslouchá
a všichni malí tvorové
které dobře zná

a nechají ji zmizet

tak usíná
záda opřená
za víčky si nese svět
a ta víčka nikdy nejsou
úplně zavřená