v třčtvrtečním rytmu...

procházím se lesem
ať už je to skutečnost nebo sen
člověk putuje
oči sevřené jako mušle
které otevírají skořápky jen tehdy
když se usmívají
z jedné scény
jednoho věku
z jednoho života do druhého

vzpomínky se obrací dovnitř
s podivně svíravou nádherou
dotírají
objevují se jako přízraky
pronikají každým vláknem
lidské bytosti
na promítacím plátně
ubíhají scény i události
třeba když s někým spíte
nebo čtete knížku
či mluvíte s neznámým
jako stonožka
s lehce pohybujícíma nohama
z myriád úlomků
která se vpíjí do atmosféry
s citlivými tykadly
ohmatává věci
co se rozpouštějí
v hudbě radosti a smutku
hrdě rozpolcená
proti sjednocenému světu

ráno vstanu jako jedna bytost
a večer sestupuji do moře
tak nízko
jako bych vcházel do obýváku
co se potápí
v magnitudě
idejí wabi-sabi
v objetí hvězd
a horečky dne

pak přijde doba
kdy je všechno naruby
svět dupne na brzdu
a čas si strčí do pusy
chloroformového nanuka

když se teď vzruším
nad ňadry
jsou to ňadra dívky
co se kdysi vyklonila z okna
odhalila své dva úplňky
a posunkem ruky
mne pozvala
na oběžnou dráhu

když mě zaujme pohled
na rozhoupané dveře
je to kvůli vzpomínce
na letní večer
kdy se dveře houpaly
a světlo se sklánělo dolů
aby pohladilo stín tam
kde v jemném písku
prosívaném nánosem rubínů
v létacích dveřích
prosvítala škvírami zlatá telátka
krajky a třpytivé deštníky

myslím na divoké noci
a mystické květy
tančící po vlhkém zrcadle

myslím na ženy
co se usmívají
když se samy lechtají
takovým tím úsměvem
co dokáže být plachý
nemotorný a svůdný zároveň
a mezitím co na sebe zíráme
jsem mohl obdržet pár diplomů
dostat vynadáno že chytám lelky
a nechat se ostříhat

hledám střed a jádro
oheň žhne
a pohlaví věcí je skryté
v prstu rukavice

co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi

přiznávám
že když po mně Mojžíš mrštil obeliskem
přikrčil jsem se
a ta věc s vyrytým desaterem
vyletěla oknem

otevírám se lehce a ochotně
abych do sebe vsál noc
a v gejzíru vášně
piju s neuhasitelnou žízní
z bouřících vln
vystupují emailem zdobení koně
pochodující s Alexandrem
břicha září vápníkem
nozdry namočené
v opiové tinktuře
a boky oceánu jsou obepnuté
velkým pásem Orionu