Dumánky pod mraky

Mraci letěly nad horami
tak, jak můj život zběsile si letí
orel ladně ze svého hnízda vykroužil
tak, jak krouží můj stesk kolem srdce
vítr voněl divokostí a skalami
jak láska něžností nás omámil

stromy češou si jehličí do zelených drdolů
já splétám si vlasy do divného ohonu
a krásně se s přírodou zelenkám

nohy jdou kamsi do dáli a dupou jak tympáni
po stezkách osudných let
kdy vzlety a pády jak bouřky řádí
vždy říkám si, snad naposled

vyskočím, culíkem zatočím
překážky přeskočím
a když se otočím… júúú
stojíš náhle za mnou a jen se díváš

počkám si na úsměv a během příštích let
až orel nad hnízdem zakrouží
a mraky poletí nad vrcholy drdolů
vysypnem z bot jehličí a zadupem
stesky své spojíme a po větru vůně hor
domů se vrátíme stezkami osudu
a vždycky budem
padat nahoru a vzlétat dolů

to přece umíme

;-)


.