Řváč

Vznáší se kápě nad břehem jezera
v oblázcích rak spěchá stranou
kapuce k nám líně se stočila
děsivá prázdnotou bezednou

odraz ve vodě do dáli se táhne
stín jak černý mrmel slizu
roztahuje, šíří, čeří se ve tváře čvachtavých zrůd
tříštivý obraz chladu a mlhy hnijící
tesknící po oběti splínů

z chuchele černošedých mraků
blesk vystřelil jak stříbrný šíp
zabodl se do kápi
z jejích útrob výkřik vzkřik
hlas příšerný

a ten řvoucí řváč
zněl jak drásot tisíce nehtů o oltář skleněný
zborceným chrámem ostrých myšlenek
v motlitbách však směrem opačným
oheň spálil ve vodě hřích
udusil jeho křik

a já se k Vám lhostejně otáčím
bez kápi:

A co vaše svědomí?

Usměji se, škodolibě stisknu klepeta… cvak… cvak…

Pojďte stranou
jak rak

a pak...

;-)


.

kápě

.