MARNA (Kapitola 2: Tváří v tvář)

Nemusím říkat, co chtějí ostatní slyšet. Jsem MARNA.

„Cože jsi?“ Nestačí se divit Henry.

Jsem MARNA.

„To je tvoje jméno?“

Ne, MARNA není jméno. Jak chceš pojmenovat něco, co nic neváží, nemá stálý tvar a o jehož existenci víš jen ty?

„Takže ostatní tě neuvidí?“

Nevím. Nemám zkušenost.

„A uslyší tě?“

Na komunikaci nám stačí mysl. Nepotřebuji zvuky.

„Takže ty mi čteš myšlenky?“ Řekne nahlas Henry.

Já jsem tvoje myšlenka, tvá zkušenost, tvá energie.

„A můžeš se vrátit se mnou na Zem?“ Požádá šibalsky Henry.

Bylo by zajímavé se tam podívat dříve, než zanikne.

„Cože? Země zanikne?“ Zhrozí se Henry.

Vždyť sám vidíš, že lidé dělají, co mohou, aby ji zničili…


Henry by nejraději sundal přilbu a svou bradu (před startem do hladka oholenou, chvíli poté s rašícím strništěm a teď už porostlou plnovousem) si poškrábal. Ale nejde to. MARNA se lepí na sklo helmy, proniká jím a proplétá se hustým plnovousem. Vousy kupodivu zůstávají suché. Henry vrní blahem.

„Hele, MARNO, ty si ON, ONA nebo ONO?“ Ptá se podezíravě.

Jsem skupenství emocí a vědění. Jsem tvoje radost.

„Smutek nejsi?“

Ale Henry, ty nejsi smutek. Ty jsi paprsek pozitivní energie, který měla možnost Země vyslat do vesmíru. Máš přinést své planetě záchranu.

„Ty si ta záchrana?“

Možná, nevím, nemám tu zkušenost.

„MARNO a ostatní kosmonauti tě viděli?“

Snad, ale ne každý mě vnímá stejně. Každý přece vidí v zrcadle jiný obraz.

„Takže člověk musí vzlétnout do vesmíru, aby se s tebou potkal?“

To ne. Pokud nejsi nohama pevně na Zemi a lítáš v oblacích alespoň ve své mysli, tak máš šanci potkat MARNU. Otázkou je, zda dojde ke spojení.

„MARNO neopouštěj mne, krásně se mi s tebou povídá. Vydržel bych si rozprávět celou věčnost.“

Henry, povídat se může krásně, ale žít se mnou? Já jsem pravda, čistota, světlo, myšlenka, vědění, chápání… s tím se žije těžko.


Henry se zadíval okénkem na planetu Zemi. Nezdála se mu tak modrá jako předtím. Najednou mu připadala rudá jako krev.
„Co se děje?“

Země umírá, krvácí ti před očima Henry, ty to vidíš díky mně. Chceš znát pravdu, uneseš ji?

„Zvládl jsem horší věci v životě a nic se mi nestalo.“

Nezažil jsi opravdovou bolest, ale ochráním tě před ní, neboj se.