Pod nebem

Snad vždycky šlo o tuhle chvíli
možná to takhle mělo být
soumrak se chvěl a čekal nad obzorem
na nás, abychom se připravili

na bolavou a nesmlouvavou krásu
odrážející se od železných brázd
vzduch lehký jako křídla můry
zněl tupou prázdnotou našich hlasů

Zabloudila jsem ve tmě na trati
byla jsem cizinkou sama sobě
co chceš, si vezmi, co nechceš, odhoď
má sladká, nekonečná závrati

Byla jsem cizinkou sama sobě
jen nesměle se dotýkala vlastní kůže
ztracená v dřevě starých pražců
ztracená někde v tobě