Závrať

pravda si tančí na hranách půlnočních rozhovorů
převaluje se na jazyku, odírá dásně
koupe se v doušcích hořkého vina

tisíckrát otevřeš pusu, abys mluvil o Bohu
a začneš vykládat o muzice nebo holkách, který jsi nechal
je mi z nás zle
a děsím se toho, že se mýlím
že tohle je víc než jenom další noc, kdy se zahazujem

je mi to všechno jedno
až mě zavoláš, tak půjdu a až odejdeš
tak za tebou zavřu dveře
je to tak prostý, všechno pohřbený do betonu a cihel

připadám si trochu jako v Matrixu
když mi vlastní ruce dolévaj a připalujou
chtěla bych slyšet melodii, která mi vysvětlí
všechen tenhle bordel
a jako ozvěnou se mi přitom vrací
jen vlastní slova, stejně povrchní a hloupá jako ta tvá